Naše limity ... a přátelství ...

... po čtyřiceti letech, .... a možná ještě více ....

* Na začátku závodu jsme kdysi chvíli běželi vedle sebe, na vzdálenost paže, … a střídali se ve vedení. Obloha ve výškách kolmých stěn dávala nadhled a uspokojení z hloupého hemžení mravenců svázaných hierarchií jejich hmyzího státu … Ta volnost v nás explodovala každou minutou, a před námi nekonečná řada dní, s kterými bylo možno pohrávat si, jako s barevnými míčky … Dlouhé vlasy, divoký vous .. a ideály … květinových dětí …. Náš Woodstock, ... měl hlas Janis Joplin a riffy Jimmiho Hendrixe nas utvrzovaly v odhodlání z gruntu předělat tenhle skurvený, … … .. .. dospělý svět …. Měli jsme to udělat, …. !! Ale místo toho jsme jen slezli z krystalově bílých pískovcových věži našich neposkvrněných životů, ... do jejich mravenišť …. Ale i tak, stačilo vždy jen zavřít oči, a mohl jsi se na chvilku odpoutat … A znovu byl tady, ten pocit volnosti v kruhu přátel života na vertikále … ... tak proč jsi mi sakra oslepl příteli, a vypatlal mozek lacinou kořalkou, ... ?? Proč se na mě díváš prázdnýma očima, ... a proč se mám zrovna dnes, brodit tvými hloupými kecy …. .. … … … … … … … … … … … … mravenců tvého druhu .. ?? … … … * --------------------------------------------------------- … mému nejlepšímu příteli z dětství, ... kterého jsem znovu po čtvrtstoletí zase uviděl …. … a který skončil na hranicích svých možností, když genetické mantinely se mu nepodařilo překročit …. * .

---