Nebratři

Poslyšte pane, vy mi připadáte takovej, takovej... Nenarodil vy jste se ve znamení berana čili skopce?
Skopce? Ne, to ne pane. S dobytkem já nikdy neměl nic společného. A vy snad...?
Ne, chraň bůh. Já jenom, že mi připadáte takovej, jak bych to řekl... No, říkají o vás, že děláte samé skopičiny, tak jsem si myslel jestli...
Ne to ne, bohužel. Víte, já bych nechtěl pomlouvat, ale oni ti skopci...
Teda svahilové...
Jak?
No svahilové. Skopec od kopce nebo svahil od svahu. To jsou souznačná slova čili pantomima.
Ano, to jsou značná slova. Ale počkejte, svahil, svahil, sva-hill - to je z angličtiny, ne?
Ano, původně.
No tak tedy ti svahilové, jak říkáte, oni jsou prý takoví nerudní a nevrlí.
V tom ale máte pane nespornou pravdu. Moje teta je teda tahleta svahile a můžu vám říct, že ta je tak málo vrlá a rudná, že jsem to jinde neviděl.
A vůbec pane, takoví přistěhovalci z Afriky se nám tady pak roztahujou, berou pořádnejm lidem práci a rozkrádaj nám tady obecní majetek.
To je fakt. Teda pane, já pochopím, když se třeba v práci slaví něčí narozeniny nebo když se přimhouří oko nad nějakým ztraceným pytlem cementu, ale co je moc, to je moc. Vždyť já jsem slyšel, že si jeden tenhlencten Schwarzkopf co pracoval v knihovně odnesl domů nějakou starou Babičku!
Ále, babičku vem čert. To já slyšel, že se ztratila Kapitánská dcerka.
No toto! Ještě děvy by nám tu chtěli obloudit!
No, pane, já vám řeknu, já jsem hrdej, že jsem Čech! Víte, my máme malej stát, ale přece jen, než bejt nějakej Svahil...
Jo, jo, já bych nechtěl bejt tímhletím beranem z Afriky ani za nic.
Vždyť my jsme, pane, tak nějak spřízněni osudem. Vy nejste skopec, já nejsem skopec... Nenarodil jste se náhodou v Pyšelích?
Ne, to opravdu ne.
No vidíte, já také ne.
To není možné.Skutečně?
Na mou čest.
A... Nejmenovala se vaše matka Silvie?
Nejmenovala.
Ale má matka se také nejmenovala Silvie.
Silvie Provazníková? První dům zleva v Kladně?
No, ano, Silva Provazníková. Ta mě nevychovávala od dětství.
To není možné! Bratře!
Bratře!

---