Putovní

Ráno. Hrozná zima. Jsem protivná. Vylízám ze stanu. U ohniště sedí W a dělá čaj, polívku nebo kdoví co. Bohu díky za ty dary. Je taková mlha, že ho skoro nevidim. Pozdravim, usměje se (kde na to vzal sílu nevim...nebo vim ? ) a koukám na viadukt. Nádhera. Sice je v mlze, ale kousek vyčuhuje. zrovna projel vlak. První. Asi dělníci jedou do šichty. Tyhle lidi obdivuju. Postupně se budí další. Každej děkuje W za čaj. W mlčí. Má v sobě něco, co neznám,ale chtěla bych mít taky. Málokdy háže takový ošklivý obličeje jako já. beru ešus a piju čaj, kecám s holkama, jak se jim spalo. Zima jen mě. Asi si koupim novej spacák nebo co. "Jenže taky za co, že ? " ozve se mi v hlavě. neřešit. Balíme a jdeme dál. Za týden bysme mohli dojít do cíle.