…

 

hodiny mají

závrať ze tmy

z mlžných úst rána

vracejí vteřiny

zebou nás ozimy

a vraní nebe

tepe do kotníků

 

šlapu ti po hrudníku

poslední z cest

stejnou však

jak tu první

 

známou

co právě nechceš znát

dva palce pod žebrovím

zas z trucu neodpovím

na žádnou z otázek

 

a za nářek

tam kdesi za zadními vrátky

za stopy nesplněných přání

vyměním střídmý prstoklad

 

pak

 

ráno před svítáním

ve dveřích z jinovatky

každý sám

vedle sebe

- spolu -

budeme usínat