Pár nočních básniček

Lopaťák

Hloupý jsem a hloupým zůstanu

leč to vám lidi povídám:

V příkopě ještě práci zastanu!

Mrtvej polda

To jednou takhle z rána

mi na hrob sedla vrána

a krákala tak divoce

že já nemoh víc spát.

Když vstal sem z toho hrobu

a spatřil ňákou robu

jak zírá na mě zděšeně

tak musel sem se smát.

Ona tam kradla květiny

sem byl v tý chvíli jediný

kdo moh jí aspoň naznačit

že to k mrtvým není fér.

Však nejsa stará mumie

jen rozměknutej zombie

já nebyl dosti masivní

nemaje v břiše tér*.

To parta, možná zedníků

se zdvihla spoza pomníku

když ta malá potvora

se se mnou začla prát.

Teď možná ležím v podzemí

od spousty nožů podřený

Až vrána příště zakráká

já budu znova fit.

A jiný bude bit.

* asfalt

Žádaná

Desire

Tvoje tělo bílé

rudý ret

černý vlas

chtěl bych mít

ne na nocí pár

ale na věčný čas.

Vadí - nevadí

Že neva?

Ty říkáš že neva?

Ty říkáš že neva?

Ale va!

Sama dobře víš,

že to va.