Písmáci

To sem našla náhodou při úklidu.... Napsala jsem to ještě než jsem věděla že nějaký server: písmák vůbec existuje.... asi sem jediná kdo se tomu zasměje ale dám to sem )

Jednoho dne jsem se rozhodl, že napíšu dopis. Jediná chyba byla, že neumím psát.

No, volba byla jasná. Naučím se to. Ale jak? Podívám se na internet. Ne. Nemám

ho doma a jsem izolován negativní silou. Jsem téměř v koncích. Co teď? Začnu se smát.

Potom plakat. A pak jsem si vzpoměl na Písmáky.

Někdo zabušil na dveře.

Lekl jsem se.

"Haló?" ozvalo se.

"Ano." řekl jsem.

"Jak se má babička?"

"Umřela!"

"A co se jí stalo Alfréde?!"

"Strčila ruku do drtičky a vykrvácela?"

"Ty vlastně nemůžeš ven co?! Alfréde?!"

"Kdo ti to řekl!"

"Tvůj bratr Rudolf! A taky jsem tě nikdy neviděl. Už máš ten dopis?"

"NE! Vzpoměl jsem si, že neumím psát!"

"A to tam tu babičku furt máš?!"

"No, nemůžu ven ne?"

"Možná bys ji mohl vyndat po kouskách poštovní schránkou, ha!"

"No to by asi šlo, ale potřebuji nůž a všechny jsou tupé!"

"Mám jen perořízek!"

"Tak mi ho dej!"

Schránkou vylezl perořízek a zaduněl o zem.

"Díky!"

"Co jíš?"

"Jídlo došlo!"

"Ti něco donesu!"

"Nemám hlad."

Ticho. Nikdo neodpověděl. Začal jsem porcovat před dveřmi babičku. A že to trvalo...

Její maso bylo staré a nepodajné. Kromě kůže. Hnila a šla dobře. Kosti jsem nastrouhal

na struhadle.

Bum! Bum! Plesk.. plesk.. plesk.. Schránkou propadla bageta, pytlík rýže a několik

plátků masa.

"No to ti teda dík!" plátky se smíchaly s babiččinými plátky. "Kurva teď sem se fakt nasral!

Teď budu muset jíst tu shnilou babu s rejží!"

"Dyť máš i bagetu."

"Já chci ale maso! Teď abych to třídil jako nějaká popelka!!!"

"Aspoň se naučíš psát Alfréde."

Zazněly vzdalující se kroky a Písmák odešel.

---