Hlasovat, nebo ano?

Patvarná reakce na Drakkánkův návrh systému bodování pět stupňů ke zlaté. :-))

Aby bylo dosaženo objektivního hodnocení (kritik někdy váhá -
3/5 se mu zdá moc, 2/5 zase málo), navrhuji zavést systém, kdy v čitateli
i ve jmenovateli se mohou objevit jakákoliv celá čísla od -100 do +100.
Bude pak sranda přepočítávat, která báseň je lepší - jestli ta,
co dostala 31/67, nebo ta s 19/31...
Zlomek může ovšem nabývat i hodnot větších, než +- 1, např 53/17, -71/9...
Hodnocení básně se tedy může pohybovat od -100/1 do +100/1.
Vyvážený střed pak činí ohodnocení básně zlomkem s nulou v čitateli.
Logicky pak ohodnocení 0/7 a 0/-93 je identické.
(I když ... představíme-li si nulu jako koláč, pak jedna třetina nuly
je samozřejmě větší, než jedna dvaařicetina nuly.)
Zajisté mi dáte za pravdu, že tento systém skýtá netušné možnosti
a umožňuje skutečně velejemné vyjádření všech, i těch sotva
postřehnutelných nuancí.
Zvláštní stav ovšem nastane, objeví-li se nula ve jmenovateli. Obecné
matematické pravidlo říká, že nulou děliti nelze. Já ovšem říkám,
že na Písmákovi dělit nulou lze. Například 1/0 - vychází mi nekonečno -
znamená to tedy,že se mi báseň nekonečně líbí. 2/0 jsou potom
dvě nekonečna, 37/0 je třicet sedum nekonečen, atd. (Zde jsem
potřel další matematické pravidlo, že nekonečno je jen jedno.)
Ohodnotím-li naopak povídku -1/0 , znamená to, že tato jest
zdlouhavá, ba přímo nekonečná. Obdobně -2/0 atd.
Zvláštní případ 0/0 znamená, že nula od nuly pojde a autor by měl
dané dílo hodit do 0-0, neboli do hajzlu a spláchnout.
Po uzavření všech kritik se vyhodnotí celkový dojem.
Samozřejmě tak, že se vypočítá aritmetický průměr všech hodnocení.
Aritmetický průměr zlomků se dělá tak, že se všechny zlomky sečtou
a výsledek vydělí jejich počtem. Abychom mohli sečíst zlomky, musíme
najít jejich společného jmenovatele. A tady nastává ta pravá sranda.
Při známé zálibě Písmáků v prvočíslech se může stát, že celkový dojem
může nabýt hodnotu třeba 239816/7349013, ba co dím, i 3098176/450873137 !
Následně se vyhodnotí kvalita autora, a to tak, že se vypočte aritmetický
průměr hodnocení jeho děl (sečtou všechna hodnocení a podělí počtem děl -
výsledek např 976420868453/473298017). Aby bylo jasno, jak kvalitní
Písmák je, bude Olda počítat dení (98642938739813/9737665265426)
týdení (87637542793987477/87637302335) a měsíční
(876438628547387628/86378237467394827) hodnocení všech děl za dané období.
Ve volných chvílích pak Olda může spočítat úroveň písmáka od jeho prvopočátku.
(9876643785347863754276364872/8497387636548763876626536748761)
Podotknu jen, že případy s nulou se vyškrkávají. Půl, či mínus sedmina nekonečna
je dost blbost, a to i tady, na Písmákovi, kde je možné všechno.
Jak je z uvedených příkladů patrné, můj návrh hodnocení je naprosto výstižný,
dokonale přehledný a každý autor na první pohled pozná, zdali má jeho
snažení vzrůstající trend, nabo jestli bude lepší, kdyby raději šel
okopávat brambory.
Myslím, že Oldovi zbyde ještě dostatek času, aby z vypočtených hodnot
vyhotovovil grafy, názorně ukazující stoupající, či klesající úroveň děl na Písmákovi.
Taktéž bude jednoduché vytvořit z těchto čísel transparentní žebříček autorů.
Protože žebříček je dobrá věc, podporuje soutěživost a nutí autory ke zkvalitnění
své práce. A taky po žebříčku šplhá žabička, kvák kvák! Kvák haff!
Kykyrykýýý! Copak pane doktore? Já jsem žabička!! Víte pane doktore,
jak dělá žabička? Žáb, žáb!! Nešahejte mi na ploutev, pane dochtor, nebo
vás spolknu jako mouchu!! Au! Nééé , já nechci kazajkůůůůůůůů..............
............... :-)

---