Vlčí sny

Můj vlčí nápěv letí tmou
Duha se chvěje tichou písní
Tóny se třpytí zvláštním jasem
Já harmonií pravěkou
Chtěl bych vás lidé zbavit tísní
Sdělit svá přání srdce hlasem


Tím hlasem který nezná slova
A bozi k nám jím promlouvají
Když lidé se jim v chrámech klaní
Já do veršů ho vetkám znova
Snad duše vaše rozehrají
verše co šeptaj všechna přání


Má duše někdy chřadne steskem
Jindy v ní zaskví duhy zář
A na hrobě mi růže kvete
Zhynul jsem citu mocným bleskem
V samotě našel svojí tvář
Teď do očí ti hledím světe.


Znám 24 znaků ság
Z nich posloupnosti s láskou splétám
Znám kruh i světlo oltáře
Jsem stařec , dítě , blázen , mág
Magickou mocí mysli létám
A hledím pravdám do tváře.


V emblému růže
Taky hlava vlčí
Do terče luny runa vyrytá
Můj šat je kůže
Když zpívám – ústa mlčí
Má motlitba je verši zakrytá


Ladím svou duši píši gald
V záblesku temno rýmem trhám
A runy v dlani pevně svírám
S pomocí bohů zrozen skald
Celou svou bytost v astrál vrhám
Tam hledám vše co neumírá

Sám na své pouti k bohům spěji
A zákon můj ten neublíží
V nadějích plynou moje dny
Ctím pravdy jimž se lidé smějí
Jen luna na mne shůry vzhlíží
Když v skutky měním svoje sny

A dýchám roční období
Ponořen v čase plynoucím
Tam pod hladinou vědomí
Z run amulet pak ozdobí
Posloupnost znakem planoucím
V němž nápis hlásá přání mí


Do ticha kolem verš můj zní
S ním moje duše v harmonii
V magii Ású sladěné
Skald galdem astrál rozezní
Hlas ukryt v této poezii
uslyší duše spřízněné


Má vlčí duše
samotě se vzpírá
když v nekonečno mrštím runou mana
Odraz zní hluše
Tvář prázdna na mne zírá
A zdá se sám, že poznání ctím pána


V zeleném kruhu
Sloužím s rohem blót
Kadidlo více 24 znaků
Kde zřel jsem duhu
Jsou jen stopy bot
A kýly tlící hrdých lodí draků


Kraj dříme v ledu
A havran křídly vločky víří
Duha se mění na polární zář
Magií seidu
Ás poután jsem když Freya ke mně míří
Však kouzelnice dosud halí tvář


Ta kouzelnice pertho tříme
Skrývá se za něj pošetilá
Vrací se stále noc co noc
Já tuším vílu jenž v ní dříme
Jenž v temném seidu pobloudila
Zjeví se snad když ztratí moc


Zas sedím v blótu
Však temno brisingamen mění
Když kapka krve stéká na oltář
Za runu skotu
Však Freye patří snění
S níž hledám tu co halí svojí tvář


Rozbíjím kouzla mocí galdu
Na kořen ryji Trolú runy
Porážku, bezmoc, Ur – co bere sílu
Až její ruka zváží mého gandru
Tak plamen stráví kořen s trny
A změní se v mou dobrou vílu


Tak tedy Freye patří díků řádky
Je z rodu Vánú slyší krve hlas
A ví tak lépe co chci já.
Z astrální poutě přivede mě zpátky
Dá mi tu co chci a věřím přijde čas
Kdy v kruhu budem sedět dva..

---