Červené tváře

pod stoletou břízou

sedí malý pán

prohlíží si jakous knihu

ač nevidí její stránky

 

touží si je přečíst, ale

snad se mu i samy vzpouzí…

zalekl se, vykřikl

a vzal nohy na ramena

 

těžké ticho zasáhlo kraj

ani sojka nedutala

 

když vtom bříza usedavě

spustila proud slz

odhrnula listí, vidí…

            jenom zvířil prach

            a nechá ho zas usadit

 

každý slyší její vzlykot

kapy kap, kapy kap…

jen já jsem se však odvážil

nahlédnout jí mezi listy

 

ty slzy totiž zalévají

           

malou, zmrzlou brusinku…