Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis synovi
22. 10. 2008
13
22
4208
Autor
macecha
Vím, že miluješ své děti
také jsem tě milovala
vím, že kupuješ jim vše co chtějí
také jsem to dělávala
když dospíval jsi
problémy tvé s tebou probírala
řešila
nikdy jsi nebyl sám
na vojnu každý den dopis posílala
byl jsi jediný
kdo je tak často dostával
měsíce jsem balíky protýkala
abys nestrádal
a když ses vrátil domů
tvé milé milovat jsem se naučila
všechny tvé dluhy vždy zaplatila
svoje statky všechny ti darovala
a dnes
když vnoučata na kolenou
chovat bych měla
nechceš mě znát
vše jsem ti obětovala
dnes vím
byla to chyba
nedělej stejnou
octneš se jednou jako já
v pozdní noci sám
a budeš se ptát
"jak jsem vás děti vychoval?"
22 názorů
Nářezový_sluníčko
10. 07. 2012Stařec_007
10. 01. 2011
nairo, jsem ráda, že chápeš . Je totiž jedno jestli je to vlastní, nebo nevlastní dítě, pokud mu věnuješ dlouhé roky svého života, je jako vlastní. Je to úplně stejné. Říkáme si, jak jsme silné, ale bolí to, bolí....
vím, že se to nedá až tak úplně srovnat, ale taky trpím a nikdy asi nezapomenu, sedm let jsem vychovávala vlastně cizího syna jako svého vlastního, tatínek si našel za mě jinou bohatejší byť starší a od toho dne, co se odstěhovali, se mi kluk neozval.(19let teď) Už to bude víc jak rok a pořád se mě náhodně lidé ptají kde mám syna a marně vysvětluji, že vlastně není a nebyl můj... ...já jen, že aspoň částečně vím... ...
nairo - já neočekávám nic, snad jen slušnost, tu bych si zasloužila.Zřejmě jsem ho to nenaučila,jinak si to neumím vysvětlit.Mnoho let to v sobě nosím, tu bolest, že máš jediného syna a nestojíš mu ani za to, aby ti zatelefonoval a to bydlí ve stejném městě, vnoučky nevidím, hlavně však neznám důvod toho všeho a to je to, nad čím přemýšlím, jinak si nenárokuji nic, přeji si jen, aby se nikdy necítil tak sám, jako já. Ať se má dobře celá jeho rodinka.
Proto tu svoji bolest ventiluji tímto způsobem, nezatěžuji ho ničím, mlčím a vyčkávám, protože každý můj pokus o sblížení ztroskotal na tom, že mě nemá ráda jeho žena a tak se jim nechci motat do života, když on říká, že je s ní šťastný. A máš pravdu, že stojí za to, mít hezký pocit z krásného dne, ale přec jen někdy, když uléhám, myšlenkám neporučíš. Bolí to, jsem přece jeho máma!
dáváš-li moc, neočekávej nic, raduj se z ;, maličkostí, nic víc...spokoj se sama ze sebou, s vlastním dobrým pocitem, co sice nikdo neocení, ale tak už to na světě chodí...jinak se budeš nekonečně trápit a střípky obyčejných, všedních krás ti zmizí mezi prsty...a trápeních nebude nikdy dosti... ...někdy člověka potěší, když si uvědomí, že vyšlo slunce a že je krásně čistá obloha a vzápětí se usmívá, jen pro sebe...jen pro ten den...aspoň pro to krásné ráno... ...;)..t.
Jarmila_Maršálová
28. 10. 2008
Diano - moc děkuji za slova uznání, také si myslím, že jedině láska nás dokáže udržet při životě a když ji nemáme, velmi strádáme.Ale, takový je život. A nostalgik, ten to vždy vystihne naprosto ojediněle, správně a navíc krásně :o))
Bolí mě srdce z tvé básně. Nevěřím nerouškovi. Láska drží svět při životě. Moc krásně jsi to napsala. Alespoň pro nás, co to čteme, je to výzva k zamyšlení. Také inspirace - viz nostalgik. Máte oba TIP :-)
Jarmila Moosová Kuřitková
23. 10. 2008
Chtěl bych ti dát
rosu chladnou na bolest hlavy
polibku dát výnam pravý,
pavučinu slůvek něžných
jas komet drahách na oběžných,
kukačku, co vrací čas
do ráje dětství platný pas
Co však mám?
Jen ten prostý košík z pouti
a v něm zcela bez pozlátka
jen ubohé cetky z pouti..
Zavřeš přede mnou vrátka?
***
Neroušek promluvil opravdu moudře a macecha toto vše již ví a smířila se, ale občas na ni smutek padne. Děkuji.
Neroušek Macechu snad utěší: není to ničí vina, tak už je svět zařízen,pro lásku v tomto drsném světě není místo.Ať se Macecha podívá do přírody u zvířátek: důležité je přežít,namnožit se a zemřít.Citlivějším lidem může být z toho úzko.Někdy a to je většinou mají k sobě lidé dál než hvězdy. Tak promluvil moudře neroušek.*