Letargická neděle

Pětníkem spropitného cinknu o parketu 
a vlnu z čela mého utopím v baretu 
uložím mandolínu a sbalím partesy. 
Odpusťte podivínu tu malou recesi. 

Obléknu kabát v šatně i se svým osudem 
do noci mizím chvatně, stávám se přeludem 
a s hlavou otevřenou, se srdcem na dlani 
duši mám neoděnou, když mluvím ze spaní. 

R) Zdá se mi o listí, co padá z vesmíru 
o lidské závisti pro kousky papíru 
o křiku špalíru, o šatech na míru si zdám. 

Zdá se mi o dívkách, sotvaže dospělých 
o želvích polívkách, o nudných nedělích 
o měkkých postelích, o nocích probdělých si zdám. 

Není to k zahození trochu být básníkem 
do světa, který není, svezu se taxíkem 
v náručí letargie, ve vlastní posteli 
zaklínač pustil zmije a zaspal neděli. 

R) Zdá se mi…