„Nekřič miláčku,“ šeptáš tiše.

Něžně jsi mě položil na postel,

Pomalu mě svlékáš (a šaty házíš na zem)

Líbáš mě po celém těle

A pak bereš do ruky nůž…

Zabodl jsi mi ho do srdce,

Až po rukojeť

Zajel do masa tak hladce,

že jsem ani nestihla zakřičet.

(za lásku, miláčku)

Vzal sis dlouhou dýku

Zapíchl jsi mi ji do krku

„Už za chvíli dodělá,“

říkáš si v duchu.

(za bolest miláčku)

Sekerou mi sekáš do břicha,

Vytrhuješ ještě teplé vnitřnosti,

Mezi nimi i dělohu,

Nádobu té neřesti.

(za děti, které jsme měli mít a neměli, miláčku)

Ale Tobě to nestačí a

Vzal sis jehlici pletací

Sklivec mi teče po tváři,

Vypíchl jsi mi obě oči.

(za pohledy po jiných, miláčku)

Moje tělo se ještě cuká,

Když ho Tvá mačeta kuchá

A tak bereš do ruky palici

Budu mít pár modřin na líci.

(za žárlení, miláčku)

A tak tu tiše ležím,

V kaluži vlastní krve

A ty si odcházíš někam pryč

A pravíš:

„Jen abys věděla, že láska taky bolí….“