Mokré město

Město... po dešti... noc

Vítr už dávno ustal, je klid. I plastikové kelímky a mikroténové sáčky se přestaly vznášet ulicemi a naslouchají mému kráčení.

Jsem šťastný uprostřed mokrého města, jeho žluté domy jsou v téhle noční mokré tmě stále žluté, a v tom mokrožlutém světle světlovlasí lidé objevují, jak se jejich vlasy mění ve zlatá vlákna a šest vratkých kachliček pod sebou skrývá kaluž..

Prázdnými ulicemi mokrého města, které patří kočkám a ježkům, se prohání taxík, z jeho pootevřeného okénka voní káva a drahý tabák..

Opuštěný autobus s opuštěným šoférem otevírá voňavému vzduchu dveře a nikdo nenastupuje, jen pneumatika chvíli stojí v čerstvé kaluži, od které před chvíli vzlétl rozespalý vrabčák.

Staré dámské kozačky, které se sklonily, aby do nich nenapršelo, leží u staré šedivé popelnice a naslouchají, pro mě náhlému a překvapivému cvrkání kobylky.

Okapové roury jsou nad věcí a kanály pod městem hrají dešťovou sonátu..

Voda si klidně vsakuje do městských trávníků... šumí jako šampaňské.. připíjím noci na zdraví..