Láska je jen slovo

Jsou to jen slova,
už neznamenají nic,
jako papírky kolem koše na zastávce,
Tvoje emocionální jízda skončila.
V téhle vodě se vždy utopíš,
i když umíš plavat.
Nelituješ,
nezapomínáš,
nesníš.
Jen už chceš mlčet,
neboť víš,
že řev nic nezmění
a Tvou intimní bouři neutiší.
Budeš klidně i klečet,
ponížíš se,
vezmeš na sebe všechny viny,
nastavíš tvář,
neuhneš.
Máš jen vyhnanství z ráje
a žádnou zeď nářků.
Věříš i nevěříš v boha,
možná,
neuznáváš kříže,
i když jeden Tě ukřižoval.
Musíš se zas naučit nadechnout
a nevíš jak.
Máš závratě,
bušení uvnitř těla,
uvnitř masa,
mrtvého.
Pálí Tě oči,
jako kdysi,
když se Ti chtělo brečet.
Hledáš,
co Tě spasí,
co Tě očistí,
jak svěcená voda.
Andělé nejsou
a peklo taky ne,
je jen temno.
Dusíš se
a přesto máš chuť na cigaretu,
na láhev vodky,
pustit si žilou,
ať se vše odplaví.
Proklínáš všechen svůj neukojitelný chtíč,
touhu,
žárlivost,
zlost.
Jsou to jen slova,
už neznamenají nic.