Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNemocničnom
Výběr: Print
27. 10. 2008
8
11
3013
Po chodbách v bielom plášti
neunavným krokom,
v minutách a sekundách
plynie,
splašeným tempom - ľudsky život.
V stretnutiach,
a v rozchodoch,
stretá sa doktor, sestra, patológ
a ten najhlavnejší - obyčajný človek.
Označkovaný
nezmazateľným perom,
štátom pridelenou
abecedou,
a číslom - diagnozou!
Dnes,
zajtra,
a dokonca i včera!
Rovnakým tempom,
tak ako kráčalo to,
tak i bude!
A darmo - nezmeníš to
aj keby si krájal,
čas na stotiny,
lebo tak ide život!
11 názorů
Johann Wolfgang Mária Amadovič
29. 10. 2008
Je až do běla a strachu
pěkná
T
Když jsem ležela v modrém domku Motola
představovala jsem si
že nekonečnost chodeb projíždím na koloběžce
Jarmila Moosová Kuřitková
28. 10. 2008
Znám tie myšlenky,ležela som v nemocnici, eště za mlada, pol roku. A zažila neuveriteľné, sprosté chovanie, kupovidu, rádovej sestry, lebo som ležela v nemocnici, u ktorej bol kláštor a vrchná sestra bola jeptiškou. Nemohla ma vystát,možno preto, že som bola mladá. Neviem, dodnes o tom premýšlam, prečo sa ku mne chovala tak sprosto.
***
Johann Wolfgang Mária Amadovič
27. 10. 2008
A co tam Johan dělal jakožto psycholog? Ortopéd se psychicky zhroutil?*