Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zase bych chtěla mít obrnu

29. 10. 2008

3187

Autor

chci_slyšet_tvoje_ticho

Zase bych chtěla mít obrnu

Když sem tě ještě neznala, představovala sem si, jakej asi seš. „V těch brýlích vypadá hrozně inteligentně“ říkali lidi a já kývala.

Když sme si začala psát, tak sem každý ráno, jenom co sem otevřela oči, zapínala počítač, jestli už si mi napsal. A pak každejch pět minut. Nechtěla sem vědět, co je za den, jak dopadly volby ani o kolik centimetrů zase klesly ledovce. Zajímalo mě jen, jestli si napsal.

Když sme se měli poprvé vidět, hrozně sem chtěla udělat dojem a taky udělala, protože sme spolu po týdnu začali chodit.

Bylo to snad to nejhorší, co sem kdy zažila. Jako bych měla celý ty tři měsíce totální obrnu. Ty si mluvil a já lapala po dechu. Tys elegantně chodil a já byla jako marod bez francouzský hole. Tys byl neuvěřitelně šťastnej a já pořád packovala o patníky.

Chodili sme do kina až do poslední řady a tam sme se pusinkovali. – a já se cítíla hrozně trapně, že se někdo dívá.

Chodili sme na zmrzlinu a já si jednou pokecala triko a dvě hodiny pak chodila po městě ulepená mentolovou polevou.

Jednou sme byli na obědě a přišla tam tvoje máma, hned si za náma přisedla a když mi sýr z tý debilní polívky spadl za výstřih, snažila se tě všemožně přesvědčit, že ta její blonďatá sousedka od vedle je vážně hrozně sympatická.

A když sme přišli domů, měla sem to nejradši. Ještě nikdy sem nic neměla radši. Měli sme velký plány. Já měla bejt malířka a spisovatelka na volný noze a ty si měl mít malou kavárnu hned u mola. Chytal bys pstruhy holejma rukama a medvědy oštěpem. A hned za domkem by byl strom, co vypadá pořád jako na podzim. Takový sme měli plány.

A pak mi za pár týdnů někdo zavolal. Myslím, že to byla tvoje sestra, ale nikdy sem se nikoho nezeptala. Klidným hlasem mi řekla, že ses vyboural a že seš v nemocnici.

Nasedla sem do prvního autobusu a jela za tebou.

Bylo to už podruhý, co si se vyboural. Poprví sem málem dostala infarkt. Lehla sem si na trávu a začala si zpívat. Teď už sem to zvládala líp.

Když sem přijela, zrovna si byl po vyšetření a já ti nesla pomeranče v síťovce. Dala sem je na stůl a chvíli si tě prohlížela, jestli seš celej. Díval ses na mě hrozně provinile a já začala brečet.

Když sem přišla za 3 dny, řekl si mi, že si v tom autě nejel sám. Že s tebou jela kámoška, a že vás ta nehoda ohromně sblížila. Že to spolu asi dáte dohromady.

Pomeranče sem ti na druhej den nenesla. Už si tam měl od ní.

18 názorů

chci_slyšet_tvoje_ticho

26. 04. 2009

Československá literární komunita

Zase bych chtěla mít obrnu

Autor

18 názorů

Sdílení