Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Před spaním

29. 10. 2008
6
10
1406

Jedna z prvních básní, kdy jsem přestala poezii psát a začala ji křičet

Na světě je jedno malé místečko, docela malinké. Je to můj malý pokoj, kde každou noc usínám. Je to hrozné místo naplněné zlobou a neštěstím.
Každý dům, každá stěna má duši a můj pokoj je nasáklý smutkem a nenávistí.
Každou noc stěny pláčou do polštáře…


10 názorů

neroušek
06. 03. 2009
Dát tip
*

Snad ano, tehdy mi bylo 19 let a postupně se to opravdu lepší... člověk na staré rány zapomíná během několika měsíců, někdy zůstane jen nepříjemný pocit nebo vzpomínka.

joesatriani
18. 02. 2009
Dát tip
...ak si, kto si, tak to vsiakne...keď vyrastieš...neboj.

Robinia
18. 02. 2009
Dát tip
Takhle se Ti špatně spí... čučenka má pravdu, odpouštět bys měla, hlavně sobě.

Vím... také se o to vždy snažím. Jen je to někdy moc těžké.

čučenka
14. 02. 2009
Dát tip
A víš, že nejvíc pomáhá odpuštění?

kludne krič ďalej... a pekne na plno!!!!

přiznám se, že jsem neměla v úmyslu psát literární dílo... chtěla jsem se vykřičet na papír a takový byl výsledek - děkuji za podporu hned z počátku, dlouho jsem váhala, zda takto osobní věci uveřejnit

trošku netradičné rozloženie básne...ktorá sa v poctate nepodobá ani na báseň, kedže nekončí skôr v riadku ako sám riadok... po literarnej úrovni inak dobré, len škoda toho polštáře....inak dávam tip...,lebo ma dokázala zaujať.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru