Mokré boty

 V hlavě mi doznívá vrčení počítače, který se mě snažil po celou šichtu dovést k šílenství, ale cítím, jak mi noční deštivé vlhko pročišťuje hlavu a začínám si zase všímat svého dýchání. A jednoho chlápka, který čeká, že jej vpustím do domu.. Není příliš stár, ačkoliv má větší vous, malou červenou tašku. Má se ke vstupu do domu a já jej vpouštím, ačkoliv jej neznám, protože jsem šílený lidumil, ale ihned mi tanou na mysli sousedská slova ,že byl vykraden sklep a ať si raději to kolo, které nechávám před dveřmi bytu nezamčené, tentokráte schovám.

 Toho muže jsem se tedy zeptal, jestli někoho shání, pověděl jsem mu o krádeži s tím, že jistě chápe, že jej v domě v noci nemohu nechat.. pokynul, že jen zazvoní na kamaráda v přízemí.. zvonil a čekal, nikdo mu neotevřel, ačkoliv televize v bytě hrála, ale jinak bylo ticho, což je divné, protože za těmi dveřmi žije člověk s nepříjemným a navíc silným hlasovým fondem a kolikrát se mi poštěstí slyšet až ke mně domu.... alespoň během hokeje znám výsledky třetin.

 Ale teď pořád nikdo neotevíral a tak jsem na něj pohlédl s prosbou, jestli chápe, proč tam čekám.. Kývnul a vyšel domovními dveřmi ven a tam si sedl pod stříšku na schůdek, tak jak jsem jej tam našel.. mé tělo zatím vystoupalo po schodech domu, s pocitem člověka, který právě přišel domů, hodil výpis ze spořitelny a reklamy ze schránky na stůl s hrnkem nedopitého čaje od poledne, nedbale se dotkl ovladače sterea a pustil lehce keltskou hudbu, otevřel okno a poslouchal jemňoučké mžení... vzpomněl jsem si na toho muže, vykoukl z okna..   

 Přes květiny v truhlíku za oknem jsem jej viděl, jak tam stále sedí, a pozoruje právě projíždějící taxík... nechal jsem otevřené okno a připomněl si , jak jsem kdysi takhle v podobném mžení čekal na jednu dívku...

 Šel jsem si lehnout a než jsem nad tím stačil jakkoliv zauvažovat, vtáhl mě spánek do jiného světa a jen v dálce jsem zaslechl vypnutí sterea.....

 Ráno se, jako vždycky, nadměrně protahuju a budíky nechávám zvonit hrozně dlouho... jeden, oblíbený modrý plecháček, po chvilce otáčení klíčku utichá sám, ale ten druhý je protivný a neumí sklapnout.. ale dobře, jinak bych do práce nevstal snad nikdy... přistoupil jsem nahý k oknu a zhluboka se nadechl, po cestě do koupelny jsem, ještě se zavřenýma očima, instinktivně vztaženou rukou ulovil ručník a pak jsem se probudil uprostřed příjemných teplých pramenů vody...

 Ve starém manšestrovém saku s batůžkem a oblíbených botách jsem se šoural po schodech dolů, po cestě jsem přivoněl snad ke všem květinám, ano nejen k vánočnímu kaktusu, který je v květu, ale i k rostlinám, které vůbec nekvetou... otevřel jsem dveře a .... on tam pořád byl, na bobku, hlavu mezi rameny a spal.. s jeho oblíbenýma botama vlhkýma od deště....

 Bylo mi smutno, ne z něho,ale ze sebe... najednou mi připadlo, že jsem tam s ním vlastně seděl taky a asi jsem to měl udělat..