Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSETI
01. 11. 2008
21
26
5060
Autor
Oldjerry
v nevysokém pohoří Portorika
v lůně lesů
ucho obra
namířené do nebes
čeká
zda nezazní hlas těch
co před milionem let
tu
- možná -
žili před námi (či s námi)
nebo hlas Boží…
ale nezazní, ač toužíme
po tom i onom
Jen šum hvězd a věčna
mračen a dálných galaxií
černých děr a mlhovin
do klubka stočeného
nekonečna.
a my pitváme ty šumy
s důvěrou v šťastný konec
jedinou větou tištěný
z parsekových neonů
přes celý Vesmír :
Nejsme tu sami
(možná bohužel)
26 názorů
Velmi pravděpodobně opravdu nejsme ve vesmíru sami, ale chováme se tak, jako bychom byli - *T
sestricka.slunicko1
03. 11. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
01. 11. 2008
Levi - to přirovnání mi lichotí,
všem čtoucím, píšícím a tipujícím DĚKAN !
Pěkné, moc... touha po poznání i váhavé kolísání lidstva mezi obavou a nadějí, moc krásně vyjádřeno, chtěla bych teď mít k dispozici víc tipů! */
aleš-novák
01. 11. 2008
Zajímavé, zvláštní. Krásné obrazy T***
Jen šum hvězd a věčna
mračen a dálných galaxií
černých děr a mlhovin
do klubka stočeného
nekonečna.
hele, tohle je fakt zajímavý - po dlouhý době čtu poezii, která nevychází z nějakýho postmoderního tápání, ale vyjadřuje se konkrétně, něco jako wolkerovy věci nebo neumannovy (ty byly, eh...)... *