Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepodmořský svět
Autor
chlo_e
Dívám se na tebe, díváš se na mě. Říkám si, co mi to dá, když se na tebe budu dívat ještě chvíli. Pár vteřin přes limit vydržím. Nakonec nerada oční kontakt opouštím. Víš, vlastně dnes nemám vůbec chuť. Ale řekni, že jsi mě v tu chvíli chtěl.
Právě ji zasáhlo světlo z bodové žárovky. A znovu. Boky se lehce pohupovala do rytmu písničky. Cítila, jak ji těžké doby řídí nohy. Opět přešlápla. Snažila se všemožně vyhnout světlu, které v davu proplouvalo jako číhající žralok.
Dívala se do stropu a občas přivřela rozkošnicky oči. Viděla to u tanečnice na pódiu, vypadala jako v deliriu, jako kdyby po vypnutí zvuku měla umřít, a dokud bubny z písničky pulsovaly v krvi, žila a užívala si to. Ta pod pódiem se pořád o něco snažila, vyhnout, působit, vyhnout, přešlápnout, vyhnout, vyhnout, sakra vyhnout se tomu světlu! Na chvíli se zastavila. Nohy ji přestaly poslouchat.
Kdybych alespoň některé věci dělala pořádně, pomyslela si Ta. To bych stála vedle tanečnice – prohýbala se do záklonu, padal by most, já bych se zakláněla až do mostu. Byla bych já, Ta tanečnice, a všichni by se na mě dívali. Skromně se usmívám. Vplétám se do chapadel davu.
Moderátorka v rádiu uvádí další písničku na přání. Zamilovaný ploužák. Ještě se dívá do zrcadel, že to všechno jednou přijde. Vždyť přece vidí v odraze zrcadla světlo z bodové žárovky nad postelí.