Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vrána

10. 11. 2008
5
33
4448
Autor
Lakrov

Tohle je úvod jedné delší povídky, kterou se mi teď kvůli nějakým duševním potížím nedaří dokončit (zkompletovat, v podstatě už je napsaná). Na téhle ukázce chci jen zkusit, jestli by to vůbec někdo četl, případně jak mám spěchat s dokončením.

 


* Vrána *

 


Hostů se moc nesešlo, a když se konečně otevřela vrata do té síně, začala vrána, co seděla na střeše, vyhazovat svinstvo z okapu. Padalo to na hlavu lidem, co šli vepředu, těm nedůležitějším; teda pominu-li hlavního, kvůli němuž se tu všichni sešli. Ten už byl uvnitř a schovával se v truhle. Na mě pod ten vodopád bahna a listí ještě řada nedošla, ale pomalu jsem se blížila do ohroženého místa. Za normálních okolností by na tu černou potvoru už dávno někdo křiknul kšáá nebo tak nějak, ale v tu chvíli se nikdo neodvažoval porušit chmurné ticho. Koukala jsem, nenajdu-li u cesty hrudku, ale byl tam jen kámen, a ten jsem po ní hodit nechtěla. Jednak by na té plechové střeše dělal kravál, že by to probudilo i mrtvého, ale hlavně jsem si vůbec nedokázala představit tu hrůzu, kdybych trefila. Další smrt? Smutku už bylo dost. Vzpomněla jsem si, že by možná stačilo hod naznačit. Jako když zaháníte dotěrného psa. Zdvihla jsem ruku nad hlavu, jako bych se chtěla protáhnout, a když jsem se ujistila, že tomu gestu nikdo nevěnuje pozornost, opatrně jsem máchnula. Pták se prudce otočil a při odletu stačil ještě upustit část toho, co už zřetelně k životu nepotřeboval. Naštěstí minul.

Oddechla jsem si. Vše zachráněno. Pozůstalí i mé šaty. Já asi taky. Díky téhle události se mi snad nebudou drát slzy do očí, jako jindy. Nepřítonnost řečníka, nahrazovaná jen tóny z reproduktorů, tu naději posilovala. Než jsem položila kytku, byla už půlka první skladby za námi. Vážná hudba. Té naštěstí vůbec nerozumím, takže mi nemohla podsouvat vzpomínky; to kdyby si náhodou někdo z nejbližších dal tolik práce s výběrem, že by název skladby či okolnosti jejího vzniku nebožtíka něčím připomínaly. Nečekané souvislosti jsou na tahání slzí nejhorší. Jenže pak spustili nějaké tklivé country a už mě zase měli. Jako vždycky. Vzpomněla jsem si, jak za dědkem občas přišli ti jeho kámoši a vysedávali do noci u ohně před starou rybářskou boudou. Tam nad hrází. Snažila jsem se zaměstnat myšlenky počítáním zúčastněných: Kolik teď a kolik tenkrát; kolik chlapů a kolik ženských — soukromá statistika. Mám počítat taky nebožtíka...? Najednou jsem ho zase viděla na té pramici; jak s ní k ránu odjíždí rovnou od ohně, nadranej jak kára, s rozmazanou vidinou té, na kterou léta marně čeká, a jistotou, že dnes určitě zabere. A pak mi došlo, že předchozí skladba byla asi Smetanova Vltava, a už mě měli podruhé. Bylo to jak smutný biograf. Ještě že jsem seděla v poslední řadě, a v tomhle kině se nikdo neohlíží.

V tunelu pod námi zaduněl vlak. Prohučel zleva doprava a znělo to jak kvadro zvuk z amerického filmu. Tam by tahle scéna ale hned pak skončila a další děj by se odehrával nejspíš o desítky let později a tisíce kilometrů dál. Nebo naopak? Ty vzdálenosti... Zkusila jsem bez újmy na duši proplout nejasnými vzpomínkami: Jak jsem se vlastně dostala až sem? V jednom jsem jasno měla. Jeho zásluhou to není! A zásluhou jeho syna, kterému jsem dnes podala ruku jen proto, že je to v podobných situacích zvykem, taky ne. Ten se nezasloužil o nic. Jenže je tu ještě někdo. Znovu jsem na ni soucitně pohlédla a došlo mi, že už zase dělám něco, co jsem si předem zakázala.



* Desítky a tisíce *

 


Záře zapadajícího slunce mě okrádá o zrak. Štíhlé siluety topolů, připomínající zástup chlapců a dívek, zase o rozum. Světlo života a pachatel vzpomínek. Obojí jako by bylo postiženo vzdáleností stejného řádu; Tisíce kilometrů a tisíce let. Sedím v podkroví a myslím na noc, která tudy za chvíli přojde. Noc, která bývala prapříčinou potomků. Zosnovala-li děvče, mohlas dát světu lásku, ale taky důvod k boji. Zosnovala-li chlapce, mohlas světu přinést válku, ale taky sílu obrátit řeku; pro lásku. Kdy už kouzlo té noci při(e)jde?

H.H.


Nejdříve ze všeho prý lidé přišli o čich, který by jim bránil strkat do všeho nos. Hmat je kontaktní, ochutnáváním zase ubývá; do budoucna se tedy museli spokojit především se sluchem a zrakem. Po hlase dokázali i potmě rozeznat přítele od nepřítele. Zrak umožňoval rozlišit i přeneseně; podle písma. Podoba písma často odhalovala také náladu pisatele. Těm, jež pisatele znali, rukopis navíc potvrzoval pravost zprávy. Pro ostatní — pro ty slušné — představoval naopak zábranu. Pečeti, obálky a adresy povýšily zábranu v zámek.

Elektronická korespondence přinesla zásadní změnu; to, že doručený dopis není určen vám...



Konec ukázky (zájemcům se omlouvám)


33 názorů

Lakrov
10. 02. 2009
Dát tip
Tenhle kousek má asi 4500 bajtů; to je dvě a půl á-čtyřky, dest až patnáct minut hlasitého čtení. A je to (tenhle úryvek) neukončené. Je to úvod povídky, které bude možná ještě o pár stránek delší, než bylo Malování. Věci pro předčitání je potřeba psát jinak. Dá se vnich využit přednesu a naopak se nebabrat s opakováním slov a přehlednosti vět apod.

Milly
10. 02. 2009
Dát tip
Dlouhý na předčítání? Vždyť je docela krátký.. :-)) Stejně bych ráda slyšela.

Lakrov
10. 02. 2009
Dát tip
> Slyšet tohle předčítaný- možná by to bylo jiný.. Není to určeno pro předčítání, to určitě ne. Na to je už i tenhle text moc dlouhý a je stylizován jinak, než aby mohl být čten nahlas. O názory stojím. I na ně odpovídám :-)

Milly
10. 02. 2009
Dát tip
No, myslela jsem, že stojíš o názory. .-) Slyšet tohle předčítaný- možná by to bylo jiný.. A možná mi sloh, jakym je to psaný, zkrátka nesedne.

Lakrov
10. 02. 2009
Dát tip
Pro Milly To zní povzbudivě :-) Bude dlouhá; a možná taky za dlouho. Děkuji za návštěvu

Milly
10. 02. 2009
Dát tip
Hm, jak to vypadá s povídkou? Začátek mě nedokázal chytnout.. Nedočetla jsem.

Lakrov
26. 01. 2009
Dát tip
Pro mylenka: Myslím, že je to tahle http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=178176 (koukám, ať vidím :-) )

Marcela.K.
26. 01. 2009
Dát tip
Koukej to dopsat...nemám co číst :-) Zbyla mi jen jedna povídka a teď nevím, která to byla :-) No, já si ji vyhrabu...

Lakrov
22. 11. 2008
Dát tip
Pro Edvin1: Ještě k tomu dobrému a špatnému jídlu: Kdo pozná dobré jídlo od špatného, ale nikdy žádné neuvařil, těžko poradí, co změnit na špatném, aby se z něj stalo dobré. Navždy zůstane pouhým mrmlajícím konzumentem.

Lakrov
21. 11. 2008
Dát tip
Pro Edvin1: > ...nemusí psát povídky, a přesto může poznat chyby Tohle si uvědomuji a proto mě potěší (a pomůže mi) jakýkoli názor, je-li to upřímně míněný názor a ne více či méně zaobalený osobní útok (což v tomhle případě opravdu nebyl). Hotové věci už se většinou předělat nedají. > ...a snaží se, příjde na to, jak psát, nejlépe sám Nechávám texty dlouho ležet (nezveřejněné) a pak se k nim vracím, takže je čtu skoro jako 'cizíma očima' a občas se zabývám takovou spoustou detailů a souvislostí... Ale to sem nepatří. Díky za podporu.

Edvin1
21. 11. 2008
Dát tip
Tak mne Katugiro správně na jednu stylistickou - a závažnou! - chybu upozornil a jsem mu za to vděčný. Ale! Když jsem pak povídku přepsal, ztratila "šťávu". Takže kritiku, co Tě přesvědčí (pokud se týká rozsáhlých změn) si raději zapamatuj až na příští text. BTW, Katugiro nemusí psát povídky, a přesto může poznat chyby. Jako Ty můžeš poznat dobré či špatné jídlo, aniž bys sama byla šéfkuchařkou, že? Umberto Eco řekl, že píše-li člověk hodně a snaží se, příjde na to, jak psát, nejlépe sám. Takže klid, a piš, neboť umíš. Tvůj děd Ed :-)

Lakrov
21. 11. 2008
Dát tip
Pro Edvin1: V obou bodech, které vybíráš z rad od katugiro, souhlasím spíš s tebou. Metoda 'šoku' kdy do textu, psaného spisovným jazykem, vložíš slangovou vsuvku, dává najevo náladu (v tomhle případě 'vypravěčky', která se, vzpomenuvši si na nebožtíka, uchyluje k hrubším výrazům. A s tím, že má text mluvit sám, s tím taky nemohu souhlasit. Samozřejmě je třeba nechat postavy 'mluvit a jednat' a na jejich jednání odvíjet děj. Ne na pouhých popisech, to by byla nuda. Žadnou povídku od katugiro neznám (není tu) a tak si myslím, že toho o povídkách moc neví. Ale třeba se mýlím. Třeba má jen jiný vkus. Ale i takové názory beru v úvahu. Děkuji za návštěvu.

Edvin1
21. 11. 2008
Dát tip
Rád jsem si to přečetl. Ač může mít Katugiro pravdu dle nějakých pravidel, nesouhlasím s ním, že ve spisovném textu nemůže být najednou něco hovorového. Udělám-li tu hovorovou vsuvku záměrně, abych docílil určitého efektu (třeba šokovat právě tou "nevhodností"), pak je to prostě účelové a v pořádku. Dám Katugirovi příklad: Během pohřebního obřadu, uprostřed kázání duchovního, vešel do kaple postranními dveřmi podnapilý a umazaný hrobník, přitočil se ke švagrovi, co to vše platil, a požádal jej o další spropitné, neboť prý je špatné počasí. Stál jsem za švagrem a tak jsem se naklonil k tomu padouchovi a zasyčel jsem: "Táhni, blbe!" Kazatel zrovna vyzýval k Otčenáši. Z povídky bych to nevynechal, ale bylo by to pěkně v uvozovkách, jako přímá řeč, jako že já, vypravěč, s tím nemám nic co dělat. Efektu by bylo přesto dosaženo. Jediné, co bych po svých zkušenostech s psaním povídek doporučil dělat jinak, by bylo proměnit úvahy, popisy atp. v akci a dialogy. Méně bych vyprávěl, více bych protagonisty nechal jednat a rozmlouvat. Když Katugiro říká: "Mnohem působivější je, když za sebe text mluví sám, než když ústy postavy (resp. její hlavou) zdlouhavě popisuješ její duševní pochody", tak asi myslí to samé. (I když nevím, co to je, když "text za sebe mluví sám".) Takže třeba zmínku o dědově "rybaření" bych proměnil v malou, konkrétní příhodu, na odstavec, nebo dva. Rozhodně si zbytek s potěšením přečtu. Tvůj děd Ed :-)

StvN
11. 11. 2008
Dát tip
Nejsi ty blondýnka:) Jinak bych od tebe docela rád slyšel odpověď na mou předchozí otázku.

katugiro
11. 11. 2008
Dát tip
Celá ty. Nejdřív hloupě plácat a pak dělat jakoby nic.

Lakrov
11. 11. 2008
Dát tip
Pro Katugiro a Stvn: Děkuji za neočekávanou pomoc. Jakýkoli názor týkající se díla je užitečný.

katugiro
11. 11. 2008
Dát tip
Musím, protože když někdo produkuje paskvily jako "stotožňovat se", je marné mu cokoliv nařizovat. A taky se, prosím, nauč posílat avíza. Jestli tě rodiče v dětství chválili tímto způsobem, pak se mnohé vysvětluje. Přineseš ze školy jedničku (nic jiného ani nenosíš) a maminka řekne: "no vidíš, jak to jde, to tě chválím, doteď jsi nosila jen pětky". Debilní, že?

StvN
11. 11. 2008
Dát tip
Chceš říct, že my dva nejsme aktivní?

Lakrov
11. 11. 2008
Dát tip
Nenavážím se. Je to pochvala. A prosit mě o nic nemusíš :-)

katugiro
11. 11. 2008
Dát tip
Když už se chceš navážet do kritiků, tak to prosímtě aspoň dělej gramaticky správně.

Lakrov
10. 11. 2008
Dát tip
Pro Pohádkářka z pomerančových květů: Děkuji za povzbuzení. Už se stalo. Všimla sis, jak se po létech kritikové probudili k činnosti? To je dobré znamení. S jejich názory se sice ve všech bodech nestotožňuji, ale už jen ta samotná aktivita je hodna pochvaly. Tímto děkuji pánům Stvn a Katugiro.

StvN
10. 11. 2008
Dát tip
Přidám se ke katugirovi. První věcí je jazyk, ten opravdu skáče z kamene na kámen, jako bys neměla ujasněný nějaký styl nebo přístup, kterým chceš text zpracovat. To je možná také důvod, proč je ten úvod takový zadrhávací. Ale to už je problém úvodů, většinou se vypouští úplně.

katugiro
10. 11. 2008
Dát tip
Když už budeš dokončovat, za sebe bych doporučil rozmyslet, co je tam z jakéhokoliv důvodu důležité a co by se dalo škrtnout. Těžko soudit, z tak krátké ukázky, ale vypadá to, že zbytečně zabředáváš do úvah, které povídku nikam neposouvají. Jistě se můžeš ohradit, že jsou důležité pro její atmosféru, ale v tom případě by šly jistě napsat lépe. Mám na mysli například plané kroužení kolem zahánění vrány. Používáš ho jako záminku k expozici děje i hrdinky, ale vypadá to násilně. Mnohem působivější je, když za sebe text mluví sám, než když ústy postavy (resp. její hlavou) zdlouhavě popisuješ její duševní pochody. Dál by se hodilo ujednotit styl vyjadřování, protože když používáš spíš knižní vyjadřování, pak do pohřební scény zařadíš "kravál" "dědek a kámoši" a "nadranej jak kráva", posiluje to dojem, že nevíš, jak psát. V jiném kontextu by to mohlo legitimně nastiňovat vzpomínky na sázavské trampování, ale tady se to ke zbytku zkrátka nehodí. První tři odstavce jsou jako z ženského románu, když si vztahovačně domyslíš všechny potřebné konotace. A poslední věc, než to budeš publikovat celé, pořádně to po sobě zkontroluj. Už jen v téhle ukázce je dost chyb.

Lakrov
03. 11. 2008
Dát tip
pro maartin: Děkuji.

maartin
03. 11. 2008
Dát tip
... bych to zkusil napsat, sílu Ti přeju, a trpělivost

Lakrov
02. 11. 2008
Dát tip
Děkuji za návštěvu, zhodnocení a morální podporu. Povídku zkompletuji (asi 25 normostran) a dokončím. Moc jste mi pomohli :-)

Horavin
02. 11. 2008
Dát tip
Mám rád Tvoje povídky. Je v nich skryta poezie a proto Ti přeju i nejlepší podmínky pro psaní, těším se na další i na tohle pokračování :o)

guy
02. 11. 2008
Dát tip
zvědavost to vzbuzuje .. nastávají delší večery, tak sem s tím :-)

avox
01. 11. 2008
Dát tip
počkám si na pokračování :-)

Marcela.K.
01. 11. 2008
Dát tip
Já bych to četla :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru