Take me home

TAKE ME HOME

Ve skříni, v domáci videotéce

lepší vzorky jak ve vinotéce.

Archivní kousek 91 – Děti školka

(hned vedle 92 – Děti útěk z domova.)

Při pohledu na video krapet smutno

já a dvojče

postarší sestra

máma, táta

teta nesvá

(zapomněla manžela).

Při pohledu zpět hrklo trpko,

já - retardované děcko!

Dostala jsem panenku,

co fialové vlasy měla po babičce

a na hrudi napsaný jméno

fialově.

Přečíst ho po mně chtěli,

slabikuju stěží stěží

„ta-ke-me-ho-me“.

Vo co běží?

Ptám se milé tetičky,

co učí u nás němčinu,

(na ruštinu je již pozdě,

na anglinu příliš časně)

ta si promne mocně kníra

(přitom krapet blbě zírá)

„Takemehome, takemehome -

die japanishe Name“

Do třinácti nevinná

(Och, jak pitomá!)

mocně jsem se chlubila,

jak Takemehome až z Japonska

do Děčína razila.

/Na anglinu bylo časně,

ale nikdy není příliš pozdě

naučit se fráze nutné

pro přežití v cizině./

„Tejk mí houme, plíííís.“

---