Lásko...

Má nehynoucí láska k tobě,
den i noc jsou už ztracené,
rozprostřu ti samet v domě,
a přinesu tygry skolené.

Na kůži ti vytetuji rudé orchideje,
Lásko spolu půjdem spát do vánku,
dáš-li mi víru můj hlas se nezachvěje,
s Tebou budu číst dětem říkanku.

Nebudu se dívat, zavřu mé oči,
tak schovej se a přesto najdu tě,
věř, nikdo mou řeku nepřekročí,
leda že by měl místo paží perutě.