Nový život - II.část

                                                                    
                                                                                        II.část
     

Po chvíli řidič přišel a vyzval je, ať jdou s ním. Nasedli do osobního auta, které stálo vzadu na prostorném nádvoří divadla  a kde stálo i několik nákladních Avií s plachtami. Později měly možnost zjistit, že se těmito auty převáží kulisy pro představení, která se konala v blízkém historickém městě, kde bylo otáčivé hlediště , postavené v přírodě v zahradě zámku a nejen tam. Řidič jel asi 3 km za město, když si všimly tabule s nápisem "Na Vršku". Byly tedy na místě. Projeli celou vesnicí  a řidič zastavil až u lesa , u velké staré budovy . Ta měla 2 patra. Vysvětlil jim, že v přízemí jsou sklady rekvizit a má tam byt správce budovy, kde je i jeho kancelář.  Nahoře bydlí převážně herci a také operní pěvci. "Tam si užijete zpěvu a hudby, až Vás budou uši  brnět," řekl s potutelným úsměvem a vyhodil jim při řeči tašky z kufru auta na zem a odjel. Když se rozhlédly kolem, zjistily, že jejich bydlení bude bydlením na samotě, jen asi sto metrů od budovy, byla zastávka autobusu. Po obou stranách silnice. Zde byla konečná a autobus se tu otáčel při cestě zpět do města.Vystoupaly do druhého patra a před dveřmi s čílem 5, které bylo na klíči se chvíli zastavily. Chodba byla dlouhá a byly tu desatery dveře, což znamenalo, že je tu celkem deset pokojů a opravdu se odněkud linula hra na klavír a nějaká žena cvičila zpěv. Stále dokola stejná škála tónů. "No, to bude úžasné," prohodila Jana. "Jen doufám, že večer tu bude klid, abysme se vyspaly, když máme být ráno už v osm v divadle."
    
     Odemkly a vstoupily do pokoje. Dvě lůžka, na nich povlečení i deky a polštáře , u každého lůžka noční stolek. Zřejmě byl správce objektu již informován a připravil jim to tu. Budou ho muset stejně vyhledat, protože si musí zjistit, jak to tu chodí. V přízemí viděly dveře s označemím "kancelář správce", věděly tedy, kam se obrátit.
Dále tu stála velká skříň, stůl, dvě židle, vařič, nějaké nádobí ve skříňce na zdi i několik skleniček a konvice na vaření čaje. Podlaha bez koberce, dřevěná. U dveří stála velká kamna, vedle nich stál prázdný kýbl s lopatkou, smeták a hadr na podlahu a velká bedna na dřevo. To zatím nebylo potřeba. Bylo léto. Z druhé strany dveří stál botník. Na poličce mezi dvěma okny bylo rádio. Pod poličkou viselo zrcadlo a pod ním umyvadlo a džbán na vodu. Voda tekla na chodbě, viděly tam malé umyvadlo a kohoutek. Jestli jsou tu nějaké sprchy a WC, jistě to bude společné pro všechny na patře.  Na oknech visely záclony, poněkud zažloutlé, zřejmě již něco pamatovaly, ale byly čisté. Okna vedla do hlubokého lesa. Vysoké smrky i borovice tvořily neproniknutelnou hradbu hned za budovou. Zřejmě proto tu nebyly žádné závěsy. I když večer rozsvítí žárovku, která byla v kouli u stropu, nebude sem vidět.

     Vybalily tašky, rozdělily se o skříň, která byla z jedné třetiny prádelníkem. Těch pár svršků, které měly, nezabralo ani polovinu skříně. Na svůj noční stolek si každá postavila nějakou  kosmetiku,hygienické potřeby a osobní drobnosti . Jana si vzala lůžko blízko ke dveřím, prej, aby to neměla daleko, až bude muset ráno vybíhat na toaletu. Máša se bez řečí spokojila s lůžkem u okna. Alespoň měla pěkný výhled.

    "Jdem hledat toho domovníka," zavelela Máša a sešly dolů do přízemí. Zaklepala na označené dveře a po výzvě "dále," vešly obě do kanceláře. Za stolem seděl pan Janota - spráce budovy. Ukázaly mu povolení, které jim vystavila paní na osobním a obě se představily. Pan Janota jim dal ještě klíč od hlavního vchodu do budovy a upozornil je na to, že je tu posunut noční klid až na půlnoc a to proto, že umělci se z divadla vrací později, tak aby si na to zvykly. Podepsaly papír, že byly seznámeny s bezpečnostními předpisy, které pro budovu platí a tím skončily formality."Kdyby se Vám spálila žárovka, nebo kdybyste cokoli potřebovaly, tak se přihlaste, jsem tu stále, úředně podle tabulky na dveřích, ale mám tu i byt, takže klidně můžete zazvonit, kdyby něco," řekl a zálibně si prohlížel Janu. "A ne, abyste si sem vodily chlapy!" 
Poděkovaly a odkráčely zpět na svůj pokoj.

     "Já se jdu poohlédnout po nějaké sprše a pak se půjdem podívat do té vesnice. Snad tam bude nějaký obchod, kde bude možno koupit aspoň chleba a nějakou konzervu. Zatím spočítej peníze a musíme si je nějak rozpočítat. Stejně musíme požádat o zálohu, nemáme na jídlo na celý měsíc," řekla Jana a vyšla na chodbu. Máša vytáhla železnou zásobu a zjistila, že se budou muset obejít bez cigaret, aby měly aspoň na trochu toho jídla. A musí si koupit čaj, nějakou marmeládu a chleba, to budou zatím jejich snídaně, než něco vydělají. A oběd? To se uvidí, jak to chodí v divadle. Z práce budou stejně jezdit dost pozdě a když budou zájezdy, tak budou pracovat i v odpolední směně. Bylo jim řečeno, že v divadle je "Klub", kde se většina herců i personálu divadla stravuje a také baví, takže to vše musí zítra zjistit a zařídit se podle toho.

     Osprchovaly se a Máša ještě zašla za správcem, aby jim dal nějakou šňůru, na kterou by si mohly pověsit vyprané prádlo. Nainstalovala šňůru tak, aby jim nezavazela. Oblékly se a vyšly před budovu. Byla trochu na kopci a tak se vydaly směrem k vesnici, která byla na dohled.  Zjistily, že je tu hospoda, nakoukly tam, bylo tam nakouřeno, že nebylo vidět ani na výčep, protože tam však sedělo jen pár, zřejmě lesních dělníků, tak nešly dovnitř. O pár kroků dále byl obchod s potravinami. Tam si koupily paštiku, jahodovou marmeládu,čaj, cukr, chleba a dvě láhve mléka . Když stoupaly do kopce s nákupem v tašce, kterou nesly společně, držíc každá jedno ucho, Jana nadávala, že jí Máša, která měla v kompetenci jejich peníze, nekoupila cigarety. "Musíš se bez nich zatím obejít, věřím tomu, že si zítra nějaké cigarety od kluků vyptáš, to nemám obavy," řekla Máša. Když přišly na pokoj, najedly se a přesto, že ještě nebylo moc pozdě, povlékly si lůžkoviny a zalehly obě do postele. Při poslechu rozhlasu si povídaly, jak to zítra všechno bude. Byly obě velmi unavené, měly za sebou opravdu perný den.Jana, ta nad ničím moc nepřemýšlela, ale Máša si ještě před usnutím uvědomovala, že to bude práce dosti fyzicky náročná a že to nebude žádná legrace. Ale, jsou mladé, něco vydrží a hlavně, že se nemusí potloukat po ulici. "Nakonec to není tak špatné,"  pomyslela si . Doma neměla ani jedna z nich nic lepšího, takže to tady bylo v podstatě docela komfortní bydlení.
 
     Když se vracely z vesnice, zjistily si, kdy jim odjíždí autobus a poprosily pana správce, aby je ráno vzbudil,aby hned napoprvé nezaspaly do práce . "Musíme si koupit budíka," řekla Máša.  Ještě nebylo ani osm a obě tvrdě usnuly.
Ráno vstávaly v šest, aby se mohly trochu upravit, než vyrazí do divadla. Bude to vlastně, nepočítaje občasné brigády o prázdninách, jejich první opravdové zaměstnání po škole.

    

    

    

---