Relativita identity

Jak je nevhodné říkat pořád jen pravdu

Nikdy neříkej "nikdy", takové podivné duální doporučení se mi zdá vhodné použít vždycky, když se namíchnu nad absurditami životních situací. Vlastně chci říci, že kdyby to skutečně platilo, pak by to mělo velké důsledky. Ale jinak, už se Vám nepochybně podařilo dospět k důkazům nepochopení souvislostí v nastalých situacích. Mne to postihlo právě v tomto týdnu ! V dobrém rozmaru z jednoho čtení na http://do.blog.idnes.cz/c/55652/A-helemese-Pani-Cechova-slavi-devadesatiny.html Takže jsem neodolal a přihlásil se do diskuse - - nutnost zvolit nick mne nepřekvapila a TAK SE MI I POVEDLO ! No, a když už jsem byl v tom , tak tedy pokračuji následující dny v pokusech (uposlechnout server blogu Idnes) načež sice v diskusi jsem obdržel povolení jako Metod, ale pro vlastní blog jej nemohu údajně používat, neb jde o pseudonym a ten se povoluje jen v mimořádných situacích. No řekněte mi, proč asi je považován nick jednou za možný a posléze ne ? Pro pobavení uvedu, že jsem dědičným držitelem ctihodného jména mého děda, tedy skutečným Methodějem, leč používám jeho podobu Metod je to slovo jakoby do pranice ? nebo není, já jsem z toho úplně na větvi ! Jelikož léta píšu na Písmáku a zde zejména vidím mnohé absurdní přezdívky (samo autorské), tak očekávám něco jako diskusi o nemístnosti říkat pravdu i když na to máte papír. s díky Jiří Ferdinand Methoděj Havránek

---