Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠtyri písmena
Výběr: Print
06. 11. 2008
17
24
3570
Vytesané do kameňa,
bielej skaly
z mramoru
nad dedinou.
V tôni stromov - líp,
a gaštanov,
už skoro zbledli,
časom do svetla.
Len pohodené laty,
klince,
kópia,
a kladivo.
Stále páchnu rovnako.......!
24 názorů
Johann Wolfgang Mária Amadovič
22. 07. 2009Johann Wolfgang Mária Amadovič
07. 12. 2008Johann Wolfgang Mária Amadovič
07. 12. 2008
No...ač nevěřící, hodně oslovilo...Respektive věřím v něco a doufám, že existuje někde mezi nebem a zemí...Klišé?
Ne. Před lety jsem navštívil chrám svatého Petra ve Vatikáně a....ne, na to neexistují slova, co to pro mě bylo. Já jsem ho tam potkal, a řekl jsem mu: Nevěřím v tebe...a on se jenom usmál a zmizel...a od té doby ho mám v sobě a pochybuji...
Johann Wolfgang Mária Amadovič
30. 11. 2008Johann Wolfgang Mária Amadovič
08. 11. 2008Johann Wolfgang Mária Amadovič
08. 11. 2008
Snad dovolíš, že ti tuhle báseň zařadím do klubu CREDO.
Je to pro mě zcela výjimečné. Dík:-)
Jako takovému zvláštnímu polopohanovi mi to moc neříká, i když vím, o čem to je. Nicméně protože lidé často s oblibou křižují své bližní (a nepotřebují k tomu ani dva trámy, hřeby a kladivo), tak to jako připomínku právě tohohle beru.
*t
Johann Wolfgang Mária Amadovič
07. 11. 2008
Fajn, na jednej strane utrpenie, na druhej svetlo, ktoré práve z tohto utrpenia vychádza.*
Johann Wolfgang Mária Amadovič
06. 11. 2008Johann Wolfgang Mária Amadovič
06. 11. 2008
On je pomoc v našom konaní, v našej biede. A keby stokrát klince, kópia aj kladivo páchly rovnako, jeho svetlo všetko prekoná.To je moja viera.
***