Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Panence; navždy nebo navěky

07. 11. 2008
2
6
1461
Autor
Jess
 

Tu, v prachu cesty a za hradbou hvězd

Tu, přivázán na vlasu, leží prstýnek s krví.

Tu, jej vezmi do dlaně, má paní, bludičko, stíne mého stínu,

 


A město zčernalé kouřem tvých vlasů a havraních snů, má nevěsto oblečená jen v závoji,

A naproti mně, na konci chodby v zrcadle, stojí člověk, který rozdělil čas.

A město zčernalé prachem, s domy rozrážejícími nebesa šepotu tvých dnů, má dokonalá loutko z fajánsu,


Tak chladné hřeby hvězd mne bodají do dlaní a vprostřed chodidel,

Tak tvé každodenní květy bezejména vadnou a rozkvétají zároveň,

Tak, v černočerné tmě tvých modrých očí - tak, v černočerné tmě tvého srdce - umírám.


Zde, pohleď, má krásná panno z porcelánu, na jasný třpyt všech našich hvězd.

Zde, vem si ty brýle se skly zelených lánů, ty brýle potřísněné krví a prachem střel,

Zde, má krásná temná vílo, marioneto ze dřeva, svou hlavu slož, k těm křížům mým – ať navždy nebo na věky.



6 názorů

Jess
07. 12. 2008
Dát tip
Vezměme to od počátku: Velká písmena na začátku jsou proto, že se vždy vrací obraz na svůj počátek - je to jako 3 různé přímky začínájící z jednoho bodu a proto nemůže být na začátku jednoho velké a na začátku jiného malé písmeno, pokud chápete, co tím myslím. Co je špatného na slově "třpyt"? Uznávám, že mé vnímání češtiny je zcela jistě zkreslené, ale měla jsem za to, že jej dnešní jazyk užívá relativně běžně. Ten citát s hřeby zní: "Hvězdy jsou na ledové obloze připevněny jako hřeby". A omlouvám se za chybu, způsobenou mou roztržitostí, napsal to Anaximenés, nikoli Tupitel davů. Ano, ale stejně tak dobře lze namítnout, že za označením "tatíček národa" se klidně místo Masaryka může skrývat Praotec Čech. Pro mne je tím, kdo rozdělil čas navždy Joannes de Sacrobosco. Netvrdím, že v tom měl někdo najít to, co jsem tam napsala, alespoň ne všechno - ostatně by to asi nebylo dobře, protože mé básně bývají až bolestně konkrétní, když člověk ví, kde hledat, ale čtenář by v tom měl najít alespoň něco. Neohradila jsem se proti tomu, že to někdo nepochopil, ohradila jsem se jen proti tomu, že to jsou "prázdná slova". A děkuji Vám, pane, z celého srdce, protože tohle je za poslední léta v podstatě jediná konstruktivní (a smysluplná) kritika, které se mi zde dostalo. Opracdu děkuji a beru si ji k srdci.

Jess
18. 11. 2008
Dát tip
Nemívám ve zvyku vysvětlovat své básně, neb jsem zvyklá, že je mnozí nechápou, ale rozhodla jsem se udělat výjimku, protože tahle báseň je hodně, ale rozhodně ne jen prázná slova. Mimoto... začínám mít dojem, že v dnešní době je mnohem horší vědět než nevědět, ale to si neberte osobně. Ale zpět k básni: První sloka a prstýnek s krví odkazují ke Karlu Tomanovi, čili k básnictví a poesii; druhá k historii, respektive k chronologii, protože "muž, který rozdělil čas" je Jan z Holywoodu, největší středověký komputista po Bédovi Ctihodném (ostatně díky Janovi dnes počítáme hodiny, minuty, sekundy a pak desetiny a setiny sekund a nikoli na méně praktické tercie a kvarty); třetí sloka odkazuje k filosofii a to těmi chladnými hřeby hvězd, které tak uchvátili Temného filosofa; poslední sloka (konkrétně zelené brýle se střelným prachem a krví) odkazuje k Maximilienu Robespierrovi a jeho prostřednictvím k právu a politice. A pokud jde o ten motiv panenek a loutek, odkazuje na nesmyslnost a nevyhnutelnost osudu, který tyto muže potkal. A teď Vás prosím o znovuzvážení Vašeho verdiktu. Pokud si i nyní myslíte, že jsou to jen prázdná slova a nesmyslné bláboly, nemohu nic namítnout.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru