Slunečná

V Českých Budějovicích, tam by chtěl žít každý..

Všemocnost slunce děsí mé já.
Ve svitu luny oděná,
cítím se znovu sama sebou. Zplozená.
Zebou
mě palce u nohou v nekonečnu
podzimu
a jeho překrásných barev.
A když vítr si šeptá
ve zbytku zlatých listů,
sílí láska ke mě samé.
Mimo domov, otevřená místům.
A ozvěny staré
bolesti, rozechvívané
hlasem mého Krista
jsou v dáli, slabé.
Slané
slzy polyká krása nových světů.
A já postupuju na další metu.
V poznávání mého podzimního já.
Po Té noci je nevěstou jitra.

---