Spravedlivej svět

Spravedlivej svět

Nedávno mi povídal jeden děda od nás, že na vesnici bejval chlap, co jezdil s traktorem a s hnojem. Víš, Karel se menoval. No a tendle Karel měl sakra těžkej život. Potáhl ze startky. Nikdy nedostal nic zadarmo, na studie nemohl, poač neměl prachy, a tak vod čtrnácti jezdil s hnojem. Celej život vozil ty sračky a ty se za ním táhly pořád. Ženský s motykama na něj brzo ráno mávaly, to bylo ještě před svítáním, když se chodilo poklízet, to si nedokážeš ani představit, a na muzice se kolem něj točila jedna za druhou. Ale Karel byl vůl a nikdy se nevoženil a taky nikdy nezačal chlastat. Von byl děsně chytrej člověk, akorát pořád vozil ty sračky a po válce mu začalo bejt dobře. Pěknej dům postavil, zahrádku měl kousek dál, tam, jak je teď dálnice a vůbec se mu líbilo na světě. Vždycky večer seděl na schodech před domem se psem, kouřil balenou a koukal do nebe. Občas jsem k němu zašel na kořalku. Chtěl jet do Emeriky a na černošky do Afriky se podivat. Řikal, že jedou bude svět spravedlivej. Lidí se nestranil a hospodářství měl, no jo, dobrej chlap to byl. Správnej chlap. Potáhl ze startky a zakoukal se kamsi přes horizont. Trochu se mu leskly oči a nic už neřekl. Starýma rukama svíral krabičku cigaret, jako kdysi dávno, když s Karlem kouřili na zápraží, koukali do nebe a věděli, že svět bude jinej. Psal se rok 1951.