Arnošt Hrášek

Arnošt Hrášek přecházel roztržitě po pokoji. Měl za sebou první úspěšně vybojované bitvy s lidmi. Zelenina nebojovala tak jako oni a lidé, ti byli celí zmatení a nešťastní. A dneska, po víc než půl roku osvobozování, začalo jít opravdu do tuhého. V boji za rovnoprávnost zeleniny se začaly objevovat trhliny, které mu zasazovalo náboženství...

Arnošt Hrášek sám nikdy nevěřil na zeleninové nebe, ale i jemu, tak váženému vojevůdci, nešlo na rozum, kam se po smrti podějí tisíce zeleninových duší. I jemu se vplížily do mysli pochybnosti. Vojáci se začali bouřit a vraceli se k onomu fanatismu se kterým se dříve vrhali do úst lidem a se kterým se nechávali bolestivě krájet, mrazit, smažit a vařit, považujíce to za očistec, jehož pokračováním bude ráj. Ve vojsku mu zůstali už pouze bezvěrci, kterými dříve tak opovrhoval. Ačkoli byl i on postaven mimo náboenství a vyhnán za ledničku po jeho prvním útěku z lidského talíře. A bylo mu líto těch překrásných zelenookých brokolic, které zcela odevzdaně a bezmyšlenkovitě samy od sebe skákaly do hrnce s vařící vodou, aby si prošly svým očistcem, ačkoliv si byl jist jejich nevinnou a čistou duší.

Partihrách byl dokonce nucen uchýlit se ke spolupráci s vepřovým a hovězím, které se už dávno vzdalo víry ve sladký posmrtný život a které už dlouho hledalo způsob, jak vejít s člověkem do války. Bohužel, jeho rozporcovaný stav masu neumožňoval pražádnou obranu proti nenasytným lidem.

A zatím se stále více a více zeleniny vracelo do zažitého režimu růstu a smrti. Zmateni tak dlouhým životem najednou nevěděli, co s volným časem, opíjeli se a váleli se po lednicích ve vlastní šťávě. Arnošt si byl jist, že by se to mohlo změnit za pomoci některých lidí, kteří se nechali podplatit vidinou jídelníčku složeného jen z kuřecího masa. A samozřejmě i vidinou slavného zeleninového pokladu, který byl uložen v prní ledničce světa. Hledali ji dobrodruhové už od počátku zeleninové války. Ale ani oni zrádci z lidského plémě nedokázali vybojovat válku za rovnoprávnost, o kterou nikdo nestál...

Partizán Arnošt Hrášek po půl roce dlouhých bojů a lstivých úskoků složil své klíčkovité ruce do hráškového klína a rozplakal se...