Vítr z kraje La Mancha

Pohladil špalík z lipového dřeva
Rozmýšlel, čím by asi chtělo být
Vojáčkem… panenkou...
lžící, praktickou skrz naskrz
Přemýšlel dlouho, usilovně
Sem tam upil ze sklenice,
ve víně hledal inspiraci
Dát duši tvar je věc zásadní

Čas od času, spíš mimoděk,
zaposlouchal se do zvuků zvenčí
Vítr skotačí po lopatce mlýna,
vypráví báje z kraje La Mancha
To se mu vždy zalesknou oči,
posmutnělý úsměv změní tvář

Už ví! Bere do ruky nůž                    rozhodně a zarputile
a třísky lítají na všechny strany…
Honem, honem….spěchá ….
Dulcinea už čeká… Určitě! Snad…
až se mu potí dlaně a z pod rukou
zrodil se kůň. No, spíš herka kostnatá…
Pohodí hřívou, chce pustit se do cvalu
Vpřed… tak, jak to cítí ona i její jezdec
Hurá za dalším větrným mlýnem
a vzít ho ztečí… do posledního dechu…
Pro lásku proradné dámy jednoho srdce…

                                                                                     Vzduch voní po lipovém dřevě,
                                                                                     se stolu smetu pár zrnek písku
                                                                                     Uvízly Ti ve vlasech, v písečné bouři,
                                                                                     když porazil jsi dalšího nepřítele /sebe/
                                                                                    Já nejsem Dulcinea z kraje La Mancha
                                                                                    Nechci, abys dospěl, vzdal se a zemřel

                                                                                    A jsem vděčná za každý větrný mlýn
                                                                                    Srdce moje