SVĚT ZA ZDÍ-33

Část třicátá třetí

Mlha se líně převalovala mezi skalami, od nichž se odrážel dusot jedoucích koní s jezdci. V čele mužů na koních jel Asim, který neustále hleděl na dravého ptáka, jenž krouživě létal před nimi a vedl je ke kopci, na něhož chtěli dát truhlu s démonem zla.  

„Máme sice náskok, ale musíme jet co nejrychleji. Navarové určitě za námi vyrazili ještě před svítáním,“ mínil Asim.

„Myslím, že se vrací náš zvěd!“ řekl Imar, který spatřil, jak se z mlhy vynořil rychle jedoucí jezdec, jenž za okamžik k nim dojel.

„Veliteli, Navarové jedou tryskem ke skalám. Jejich mnohem méně, protože mnozí vojáci nechytili své koně,“ sdělil bojovník Asimovi.

„No vida, Navarský král strašně za námi spěchá. Na ten kopec musíme dojet co nejrychleji! Vojáci, Navarové nás stále pronásledují. Jsme už skoro u cíle naší výpravy. Teď už nás nic nesmí zastavit!“ pronesl hlasitě Asim a záhy se po planině zahalené částečně do mlhy ozýval dusot tryskem jedoucích koní.

  Sluneční paprsky se jen nesměle prodíraly chuchvalci mlhy, ve které se pohybovaly obrysy koní a jezdců.

„Tak se mi zdá, že ta mlha houstne,“ mínil Imar.

„Mám také takový pocit,“ pronesl Asim, přičemž náhle pocítil v hlavě tlak, načež uslyšel hlas mága Ykana, jemuž patřil dravec Oro, který je vedl.

„Vjeli jste do bloudivé mlhy, která je nebezpečná. Ať uvidíte cokoliv, tak jeďte pořád tam, kam vás povede Oro!“

„Držte se pohromadě, ať se v týhle mlze neztratíte! A pojedeme stále tam, kam poletí Oro! Nejsme v normální mlze!“ pronesl záhy Asim k bojovníkům.

„Jak si na to přišel?“ zeptal se Imar.

„Hlas Ykana v hlavě mi to právě řekl.“
 Mlha začala rychle houstnout a dravec Oro kroužil těsně nad hlavami jezdců, přičemž vydával skřeky.

„Znervózňujeme, že nevidím, co je před kolem nás,“ mínil Imar.

„To mne taky,“ řekl Asim, přičemž se náhle před nimi začala mlha rozestupovat. A mužům se poté naskytl pohled na velký kopec s mnoha skálami, nad nímž vycházelo slunce a jeho paprsky dopadaly na pláň před ním.

„A jsme z té mlhy venku,“ řekl Imar.

„Stůjte!“ vyhrkl Asim a zároveň se zadíval na dravce, jenž kroužil těsně nad nimi a vydával varovné zvuky.

„Oro k tomu kopci neletí!“ řekl Asim a pohlédl na dravého ptáka, který začal ještě více křičet, mávat divoce křídly a přitom letěl za jezdce.

„Zpátky a za Orem!“ vykřikl Asim, načež se jezdci snažili koně otočit. Ti se však počali za ržání vzpínat, přičemž se na planině před kopcem začala propadat země.

„Rychle, jeďte!“ rozkřiknul se Asim na vzpínajícím se koni. Za chvíli se začala zem propadat těsně za koňmi jezdců a několik jich i s bojovníky do zvětšující se propasti spadlo. To už ostatní bojovníci s koňmi vjeli do opět tvořící se husté mlhy.

„To bylo o chlup. Ztratili jsme ale několik mužů,“ řekl Imar.

„Překážky do poslední chvíle. Co náš ještě čeká?“ pronesl tázavě Asim.

„To neví nikdo,“ mínil Imar.

 Po chvíli se začala mlha zase rozplývat a nakonec se těsně nad zemí usadil mlžný opar, přičemž se mužům na koních naskytl pohled na několik stejných kopců, které se nacházely kolem nich v dálce.

„Tak. A kterej z nich je ten pravej?“ zeptal se Asim a zadíval se na Ora, který stoupal do výše.

KONEC TŘICÁTÍ TŘETÍ ČÁSTI

 

---