Karel a kočka

Řidič Karel byl zaměstnanec malé lokální společnosti na dopravu čehokoli kamkoli. Ve své oprýskané Tatře brázdil okresní silnice a výfukem při tom krájel oblohu na dvě zlověstně oddělené půlky. Toho pátku trochu pospíchal zpět do garáží s právě naplněnou nádrži. Nechtěl se nechat okrást ani o kousíček víkendového času. Zbývalo posledních dvacet kilometrů, když zrovna projížděl vesničkou, možná trochu rychleji než by měl.
Náhle těžká noha prudce dupla na brzdový pedál. "A je po ní. Kočka jedna zatracená!" zasakroval Karel, když těsně předtím viděl tmavý stín, jak skáče do silnice následovaný tupým nárazem. Karel zastavil o kousek dál a posmutněle se vracel na místo střetu. Jako každý z vesnice měl domácí zvířenu rád. Asi po třiceti metrech chůze ji spatřil. Černá kočka ležela v příkopu bez hnutí na zádech a mrskala ocasem. Karel se pokřižoval a s modlitbou za odpuštění se vrátil do auta pro lopatu, aby ukončil kočičí trápení. Po mocné ráně téměř viděl jak kočičí duše stoupá vzhůru do nebe.

"Vy ste mi zabil kočku!" křičela z pozaplotu starší paní. Karel se na ženu jen bezmocně podíval a přikývl: "Zabil, ale nechtěl jsem." "Nechtěl? Vy si ze mě děláte dobrý den pane, vždyť jsem vás viděla," hořekovala a lomcovala při tom plotem. Karej svěsil ruce a bez odpovědi odcházel, kdyby se snažil omlouvat, stejně by to bába jen rozmazávala, tak co.

Zbylých patnáct kilometrů jel pomaleji než obvykle, v garážích ale přesto bylo ještě poměrně dost řidičů.

"Nazdar Karle!" koukali ostatní poťouchle, "tys prej někomu zajel kočku!?" posmívali se. Karlovi se zvýšil adrenalin. To nečekal. Šlo přeci jen o kočku. Baba hned volá do firmy a stěžuje si. Teď aby jí někde snad sehnal novou nebo co. Akorát mu hlavou trochu vrtalo, jak tak rychle sehnala telefonní číslo a zjistila jméno. Podle vidění ji neznal, to ovšem nic neznamenalo. Vesnické drbny vědí úplně všechno. Možná si přečetla název firmy na dveřích Tatrovky.

"Jak to můžete vědět? Copak sem ta čarodejnice telefonovala?" průzkumně se zeptal. "Proč by sem někdo měl volat? Vždyť se koukni zepředu na chladič! Máš ji tam namotanou na žebrech!" V Karlovi hrklo a když odcházel, ozývalo se za ním neadresné: "Blbec! Debil! Idiot..."