NETYPICKÉ STĚHOVÁNÍ GAUČE-2

Protože mi nevyhovovalo sedět v obývacím pokoji na koberci, tak jsem se pokusil nastartovat své auto a dojet do obchodního centra. Automobil se k mému překvapení rozjel, ale po nějaké době jeho motor ztichl a mně nezbylo nic jiného, než jej dotlačit na parkoviště před nákupní centrum. Mé kroky pak směřovaly do obchodu s nábytkem, kde se má pozornost soustředila na gauče. Všechny jsem si pozorně prohlédl i vyzkoušel. Jeden však asi nějak moc, protože byl rozkládací a po mém zkoušení se rozložil takovým způsobem, že nešel dát do původního stavu. A tak jsem se raději na delší čas odplížil stranou.

 Po nějaké době, kdy rozruch po objevení poničeného gauče utichl, jsem se vrátil. Jeden gauč se mi líbil, a tak jsem zašel za prodavačem. Ten mi sdělil, že tenhle gauč je už posledním a že bude nutné jej odvést přímo z prodejny. Po zaplacení u pokladny zavolal prodavač telefonem kamsi, ale podle protaženého obličeje se nedovolal.

„Moment, budu muset někam zaběhnout,“ pronesl a někam záhy odběhl.  Dlouho se však nevracel, přičemž mojí pozornost upoutal vysokozdvižný vozík, který vyjel z nákladového výtahu. Pracovník z něho vylezl a odkráčel pryč. A já jsem dostal nápad.

 Za nějaký čas jsem seděl za volantem a po zdárném nastartování jsem se s vysokozdvižným vozíkem rozjel. Jízda s ním mezi vystaveným nábytkem nebyla zrovna jednoduchá, ale nakonec se mi podařilo jeho přední pohyblivou části zakoupený gauč nabrat.

„Co to vyvádíte?“ rozkřičel se na mne jakýsi muž, který seděl na gauči.

„Pardon, já si vás nevšiml. Ale ten gauč je můj,“ sdělil jsem muži.

„A to si ho jako chcete odvézt tímhle způsobem?“

„A proč ne? Je to originální, ne.“
„A co jako já?“

„Co vy. Vy prostě slezte.“
„Vždyť spadnu!“
„Když nebudete nešikovný, tak ne.“
„Co si to dovolujete! Okamžitě dejte ten gauč dolu!“ vykřikl muž.

„Já se pokusím,“ řekl jsem muži, ale gauč se mi podařilo ještě více vyzdvihnout a ten, co na něm seděl, se hlavou praštil o zavěšenou zářivku, načež na ní zůstal viset, přičemž začal křičet.  K mému překvapení se vysokozdvižný vozík rozjel pozadu a pro mne záhy nastalo ježdění po prodejně mezi uskakujícími lidmi.

„Co to děláte!?“ rozkřiknul se na mne prodavač, který vystoupil s několika muži z nákladního výtahu.

„Už se nemusíte starat. Já si ten gauč odvezu sám!“ sdělil jsem mu a za okamžik se mi podařilo vjet do vysoké a široké výtahové kabiny. V ní jsem zmáčknul nejspodnější tlačítko a výtah se záhy rozjel, zatímco v prodejně panoval díky mně menší rozruch.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI