Jak čtete báseň?

no někdy tak nějak chaoticky, při prvním čtení přeskakuji s jakýmsi vnitřním hladem z verše na verš a pak čtu znovu a snažím se hledat souvislosti, hlubší význam. Někdy v básních hledám svoje pocity a někdy se snažím pochopit, co dílem básník myslel. Asi to záleží na náladě, pocitech, vnitřním rozpoložení. Ta otázka opravdu za diskuzi stála.

Když je dobrá, tak nahlas. Je-li horší, potichu a ofrňuji se. Pokud je vysloveně blbá (pak bývá většinou i dlouhá) přeskakuji sloky čtu jen náhodné verše atp.

Hledám záměr. Snažím se pochopit autora a přijít na to, co jej vedlo k napsání. Snažím se odhalit co nejvíc. Možná se često mýlím. Za diskusi to stojí.

ale já tim odpověděl písmák je amatérský literární server, který počítá s tím, že se uživatelé budou bavit o literatuře a tak se tu básně čtou již s tím vědomím, že čtenář bude i komentovat, takže čte jako kritik nebo komentující, což dost zasahuje do díla a povětšinou jsou i komentáře součástí díla je tu ta možnost a nelze ji opomenout čtu různě, individuálně každého jinak, už proto, že od autora čtu i jeho komentáře a můžu s ním diskutovat a měnit názor na dílo a získávat informace, které v knize nezískám což je potěšující otázka je spíš past

No... to je právě vono... nebrat se úplně vážně, neusilovat vo pochybný mety, co uspokojí na pět minut a HLAVNĚ: vžít se do pocitu zrcadla v hampejzu.. ať se v něm shlíží devianti, kurvy nebo pasácis hustým knírem... mít právě teď pocit, že i ruka, co právě teď svírá můj piňďour, patří minimálně J. Lopez. ÷))

pozo: ale já se neptala na to, kde čteš báseň... berg: díky za názor... ;)

To chroust: No díkes! Každej máme svou metódu, ale aspoň nás neofouknou bublinky ze sodovky... a snad minimálně začínáme tušákovat, že život a poézie jedno jest. To tady spoustě věcí chybí... ta schopnost pousmát se sám nad sebou. To se pak těžko tvoří něco ke čtení. ÷))

Hele... zdrobnělinko... teď si mi dostala! Vopravdu mušim mít brejle, bez nich čtu ještě zmatečněji. ÷)) Ale dobrá, tož na vážnější notečku: K poezii všeobecně přistupuju poněkud ostražitě. Zumbeispiel: beru text jedním metrem, to jest a znamená to: vždy se snažím číst s očekáváním milého překvapení, ať již louskám autora zavedeného nebo nějaký absurdně znějící nick zde. Průser je, že 99,99 procent čteného mne nijak neobohatí, 90 procent ani nezaujmea 85 procent nepotěší. Ale to nic, třeba ve (dle mého) skvostném připomenutí tvorby skotského básníka D. Dunna jsem vyzobl tak tři "extraligové" básně. u Skácela mám skóre přibližně 3:10. Je to těžký... no! ÷))

No tak Ti chrouste pěkně děkuju! ÷)) To já čtu Tvý básně pěkně z "playlistu". Nu což... proti metodě žádnej dišputát!

většinou čtu báseň v knize, tady moc ne, což je potěšující

Zjistila jsem, že je pro mě lépe autora neznat blíže. Když ho znám, vnucuje se mi pak pocit nelibý, pokud s myšlenkou v básni nesouhlasím. Jenže když ho znám, zase líp chápu, co a o čem píše...jenže někdy, zase naopak, když ho znám, vůbec nechápu proč píše zrovna tak jak píše :-)) No a teď si to přeber:-) Jen ještě...pokud je báseň dobrá, zaujme mě, přetavuju si do ní sebe... pak mi něco přináší :-)

ale dyš já neumim číst. umím jenom psát a to ještě bídně:)))

yarda: viz další otázky, na které jsem se ptala... díky ;)

Nikdy sem nad tim moc nepřemýšlel, ale většinou čtu zleva do prava, odshora dolů. Tak mi to přijde přirozené.

berg: ale já se neptala, čím čteš poezii... tím pádem ti ty oči asi moc neslouží... nepotřebuješ brýle? Predrag_Tomič: ano, dotazů je tam trošku víc, asi sis jich nevšiml, jde vidět, jak čteš :DDD...

Čtu - a buď to na mě působí, nebo nepůsobí :-)) Marek

Tady se básně nečtou, ale přežvykují.

já myslím, ž eto je od všeho tak nějak něco. když čtu báseň, tak na mě nějak působí a buď se mě dotýký nebo ne, přemýšlím o ní a neberu ji jako něco, co je prostě o mně, ale rozhdoně jako něco, tedy pokud, se mě osloví, co říká "příběh" o světě, lidech, pocitech, myšlenkách, něco barevného a pomíjivého, já nevim, možná to neumím dost dobře popsat...ale když čtu poezii, přemýšlím o věcech a lidech a světě a tím se mě to všechno dotýká, protože jsem taky věci a lidi a svět... text je prý nosný sám o sobě, nepotřebuješ k němu nic, jenom text, s tím bych asi souhlasila... hmm myslím, že to je dobré témo na diskuzi :-)

normálně jezdím očima po řádcích, vždycky na chvilku zafixuju zrak na nějaký slovo, přečtu a pokračuju dál. na konci řádku posunu zrak o stupeň níž a vrátím ho na začátek nového řádku. většinu textů čtu zprava doleva, ale arabské zprava doleva... ještě nějaký dotaz?

No... někdo se třeba na text posadí a používá jiné smyslové orgány pro percepci básně (přičemž uznávám, že monitor trochu tlačí, tudíž je lepší preferovat sbírky v tištěné podobě), já ale poézii opravdu čtu očima. ÷))

No konečně, vy suchaři.

jé, no to jsme se zasmáli... :-)

Očima! ÷))

Zleva doprava.

no, děkuji za názory... já si v každé básni hledám to své, co mě osloví, taky záleží na typu básně a od koho je, to se ten pohled pak na to čtení nebo interpretaci trošku mění... když toho člověka znám, snažím se pochopit a dopátrat se, s čím to asi souvisí... např. v jeho životě... když neznám, vítězí u mě imaginace a hledání smyslu básně z mého pohledu... tak asi tak ;)

Závidim Smíškovi .-) a osobně čtu různě..- jak čí a jak kdy.

Uz zase?

Vždy v tej básni hľadám najskôr moje videnie a pocity zo sveta. Až v druhom kole, najmä ak je mi báseň pocitovo vzdialená a predsa sa mi páči, začínam premýšľať, prečo je to tak?

:)

jakmile kliknu na název básně, přisaje mě k sobě, oči lítají po monitoru jako zběsilé od prvního písmena do posledního, většinou je to jako plachtit v ráji, jindy pád do bláta :) to neroušek: neroušku ty jsi báječný čtenář :) :P

Nechám ji na sebe působit vcelku, včetně jazyka a vzhledu ( způsob dělení do slok, umístění na ploše a tak). Když mne zaujme, pak teprve upřesňuji proč. Většinou hledám paralely se svým životem a zkušenostmi. Někdy to nelze, pak tedy zkoumám jednotlivé obrazy a snažím se proniknout do pozadí vzniku básně.

Neexistuje návod na čtení básní. Většinou čtu jen očima, ale někdy i nahlas a opakovaně... Čtu a nechám působit. Buď ve mně nějakou odezvu vyvolá, anebo ne... Jsem jen sběratel pocitů a nemusím rozumět všemu. Občas mi verše říkají něco docela jiného, než chtěl autor původně říci... :-))

já si ji přečtu a buĎ se do mě nějak otiskne, nebo vůbec, nebo alespoň nějaká její část. Mám slabost pro různá neobvyklá spojení, napětí, rytmus...

Na rozdíl od Seveřana čtu zleva do prava :)

hledám intuici, obrazy. nikoliv hromadu keců jako to bývá

většinou odshora dolů. Ostatní je nepřenosné

pokud možno nechám ji nepředpojatě padat na mě.. většinou mi stačí blízkost, to znamená že něco ve mně řekne jo...jo to by šlo... :)

to je různé. Pokud autor nabídne pohled do svého života, nitra, pocitů, rád je porovnám se svými. Někdy (spíš většinou) mě baví jen hraní si s češtinou, to je velmi otevřený prostor pro fantazii i zábavu. Depresivní opusy nedočtu do konce. Asi mám nějakou kontrolku vnitřního optimismu...

Já čtu pouze kokusy Francoise - Bé Chabala, a tyto se kokouším pochopit jak v rovině osobní, tak v rovině ironické