V náruč plnou květů

Viděl jsem igelitový

sáček jak

se důstojně plaví vzduchem a

v duchu jsem si přál najít

cestu. Pak ta vrána: její

křídla laskala uplakanou

noc, rozsévala diamanty

nadějí ukryté v hlubinách porcelánové

sovy spící za

neprůstřelnými skly obchodu jménem

Srdce které mělo inventuru.

Ratiště se zlomilo když

pukla stříbřitá zbroj a

sykot ocelové

včely se slil s

bubláním dávné řeky osudu ze

které jsme nabrali

vodu a pili krev dvou

duší vetknutých v

pavučině. Struny duchů lesa

hrají jediné sněhové

vločce zlatého

jezírka vlnícího se nebe, snad

rohože utkané ze

snů ve znamení

býka který zbořil

dům plný stínů. Sním a

bázlivě uléhám v

Tvou náruč plnou květů našich

srdcí.