Houpačka

        Jednoho rána jsem se probudil, rozhlédnu se po pokoji, kde nikdo nebyl. Přejdu pomalu do koupelny, opláchnu se, obléknu a potom přejdu do kuchyně. Sestra s bratrem sedí u stolu, jedí snídani, něco si šeptají.

„ Ahoj” pozdravím

„Dáš si snídani?” zeptá se sestra, aniž by pozdravila

„Díky dnes nemám chuť.” Odpovím trochu otráveně. Přemýšlím, co dnes budu dělat. Je třetí prázdninový den. Venku je krásně teplo a slunečno.

„Co máte dneska v plánu?” Ptám se obou

„Půjdu za kamarádkou. Budeme si zkoušet nějaké oblečení“ povídá sestra vesele

„Já jdu na hřiště. Půjdeš se mnou?“ Zeptá se bratříček

„Půjdu, snad tam budou kluci.“ odpovím. Po chvilce bratr dojí poslední kousek chleba namazaný tlustou vrstvou másla, vstane a zeptá se: „Tak jdeme?“

„Jo jo jdeme. Jen chvilku počkej, musím se podívat, kde mám míč“ odpovím.

Přešel jsem do pokojíčku, kde je velký nepořádek. Po chvilce prohrabování věcí jsem ho našel pod postelí. Bratr se stihl obout a vyšel z bytu.

„Počkej na mě“ křičím naštvaně. Neodpovídá, obouvám si boty, zavazuji tkaničky a jedna mi zůstane v ruce. To ten den pěkně začíná. Pomyslím si. Vyměním tkaničku za novou a odcházím. Jdu na hřiště a při chůzi si pohazuji míčem. Hned vedle písčitého hřiště je železná houpačka ve tvaru lodičky, bratr stojí na špičce a vší silou se houpe. Na hřišti vidím kluky, jak si povídají.

„Čau“ pozdravím

„Přinesl jsem míč, zahrajem si fotbal?“ ptám se

„Jasně“ odpoví Pavel za všechny.

 „Zahraješ si s náma?“ zeptám se bratříčka

„Ne nechce se mi dneska běhat. Radši se budu houpat“ odpoví podrážděně.

 Rozdělili jsme si pozice a začali hrát. Po chvilce hraní za nerozhodného výsledku, Milan nechtěně vykopl míč do křoví za houpačku, kde se stále houpal bratříček. Běžel jsem pro míč, běžím kolem houpačky, otočím hlavou a podívám se na bratra v tu chvíli mě udeří špička želené houpačky do nosu. Kousek jsem popoletěl zpátky. Se zakrváceným obličejem a hlasitým vřískotem utíkám domů, bratr běží za mnou.

„Co jsi dělal proboha?“ ptá se otec rozzuřeně a výhružně pohlédne.

„Já… já..nic“ odpovím bázlivě a jdu do koupelny opláchnout si obličej. V koupelně je slyšet, jak se otec ptá, naštvaně bratříčka „Můžeš mi říct, co jste dělali, sakra?“

„No… Patrik hrál fotbal s klukama a já se houpal na houpačce, najednou tam vběhl a houpačka ho praštila do nosu“ odpoví se zřejmým strachem a sklopenou hlavou k zemi.

„Já vás přetrhnu!“ zlobí se otec.

Přišel se podívat za mnou do koupelny. Podíval se na mě a s vyděšeným výrazem pravil: „Jedeme do nemocnice, vem si s sebou ručník.“ Převlékl jsem si zakrvácené tričko, vzal ručník, přitiskl jsem si ho na obličej.

Nastoupil jsem do naší oprýskané škodověnky a mlčky dorazili do nemocnice. V nemocnici byla prázdná čekárna, tak jsme šli hned do ordinace. Ošetřili mě, dali mi do nosu drenáž a musel jsem nosit roušku. Vůbec nevypadala esteticky. Po návratu domů, otec zavolal bratra, kterého za to, že mi rozbil nos stloukl, i když to nebyla jeho chyba. Šel jsem do pokojíčku, svlékl oblečení a ulehnul do postele, po chvilce přemýšlení jsem usnul.