Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDeprese
03. 08. 2001
2
0
1168
Autor
člobrda
Poslouchám podpatky svých bot
po okoralých dlaždicích chodníku
lemovaného oštípanými obrubníky.
Tráva je zkamenělá zimou
a láme se pod kroky starce.
Stařec má moje srdce
jež je drceno černou samotou.
Nevhazujte mě do té černé propasti.
Vaše ruce mi jen brání v letu do ní.
Gastarbajtr
05. 08. 2001
To by ale potom to mé srdce měla ta tráva :o)) a mě se líbi to slovo stařec s tím krásným ř.. je tam v tom písmenku taková trošku hořkost. Jako v knize od Askildsena Hřebík v třešni..
a když mám (vyjímečně) depku, tak se ve mně něco takového nahořklého probouzí :o) teď ji jak vidíš nemám :o)))
přesto dík
dobré..ale nedával bych tam dvakrát stařec......
"..pod kroky starce
Stařec má..." tam by stačilo dát to má, takhle to působí divně...