Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOtisky
26. 11. 2008
15
19
5021
Autor
Muamarek
Otisky dechu na pokožce,
otisky stovky pohledů,
otisky v duši – kdo jen proč chce
z prachu je balit do plédu?
Otisky lásky rozmazané
najdeš snad na všech vzpomínkách,
otisky vášně, která vzplane
a z níž zbývá jen osminka…
Otisky vůle velmi silné,
modřiny v srdci od žalu,
otisky teskně nedochvilné
stísněné v prázdném obalu…
Otisky v krabce od cigaret
a v etiketě od vína,
do roka, do dne, Lomikare,
tě otisk z karet proklíná…
modřiny v srdci od žalu,
otisky teskně nedochvilné
stísněné v prázdném obalu…
Otisky v krabce od cigaret
a v etiketě od vína,
do roka, do dne, Lomikare,
tě otisk z karet proklíná…
Otisky v rozestlaném ránu
nedají snícím chvíli spát,
otisky, které jitří ránu
v jitru nitra, kde má cit pat…
„Otisků máme požehnaně,
jen stopy nikam nevedou“,
říká komisař – kouká na ně
odevzdaně – „víc nesvedou…
Otisky zbyly z milování,
z prachu je, v prachu zmizela
láska, jež víc není k mání,
nevím ani, co sklízela…“
Otisky přesně zanesené
do lejster temných archívů,
svou nicotou nesmírně cenné
se v hrobě drží na živu…
Otisky, jež se nevytratí,
jež píšou příběh do vánic
a do patníků podél tratí,
nic není, co je odstraní…
do lejster temných archívů,
svou nicotou nesmírně cenné
se v hrobě drží na živu…
Otisky, jež se nevytratí,
jež píšou příběh do vánic
a do patníků podél tratí,
nic není, co je odstraní…
Otisky, které věčně platí,
otisky všeho konání…
otisky všeho konání…
19 názorů
zpívající trávník pch, kandidát vět
26. 11. 2008
Díky všem za to, že jste četli a jsem rád, že se našla místa, jež Vás oslovila.
Markéta - ano - tam s těmi jitry mi to nedalo a hrál jsem si - tam možná mohlo výt "hledí" místo "kouká", jinak díky moc za obsáhlou kritiku.
Zdravím,
mějte se :-))
Marek
trochu bych ubrala a pročesala. Nádech z povzdálí zdá se mi jemný, dobře pojaté s myšlenkou oné mnohosti a všudypřítomnosti, ale některé sloky skřípou a připadají mi těžkopádné.
jako nástřel uvádím např. tyto sloky:
Otisky v rozestlaném ránu
nedají snícím chvíli spát,
otisky, které jitří ránu
v jitru nitra, kde má cit pat…
zde ono "jitří" v "jitru", nezdá se my úmyslná hrátka se slovy, protože báseň má zcela jinou celkouvou strukturu, spíše je to ten skřípot.
„Otisků máme požehnaně,
jen stopy nikam nevedou“,
říká komisař – kouká na ně
odevzdaně – „víc nesvedou…
Tady nespisovný výraz "kouká" vadí hodně, i když bylo použito třeba slovo "krabka", ale opět, neodpovídá mi to celkovému výrazu.
A další jiné...
nicméně tip
aleš-novák
26. 11. 2008
Ano, život nás poznamenává tolika otisky, že si těžko vybrat o kterém z nich pohovořit víc. Myslím, že jsi to vyřešil perfektně! */
dobre poskladame a serazene, verse maji spad a naladu..posledni dva radky vybocuji, ale jako celek je to skvele...klobouk dolu/**