První sníh

Zežloutlý list, co dosud neopad

v parku na osamělém keři,

té představě se musím usmívat

jak jeví se mi právě za příšeří

Ten žlutý list, co dosud neopad

v příšeří za poprašku sněhu

tváří se jak nová, zlatá mince

co poslána je zrovna do oběhu

Chlad dere se do zvednutého límce

v příšeří za poprašku sněhu

S tou barvou se dětství rozvzpomíná

na poezii posledních dnů v roce,

dnes s pohárem vystačím si vína

či s vyšlapanou cestou při potoce

S tou barvou se mládí rozvzpomíná

na zlatý věk neskutečných lásek

na horké dlaně, polibky a snění,

stopy, vtisknuté sněhu na poprašek

Ne, nevstoupil dosud v zapomnění

ten zlatý věk neskutečných lásek

Tak v listopadu vítává mě sníh

vločkami na zežloutlém listu,

vzpomínky jiskrou zatřpytí se v nich

a s úsměvem, díky tomu místu

Tak v listopadu vítává mě sníh