Kus

Ve skutečnosti je to část většího díla, ale tohle mi přišlo lepší než ten zbytek.

Když večer pod spravedlivou únavou
sedne na kámen co mu domácký připadá
a protáhne nohy a hlavu zakloní,
tam mezi jinými hvězda mladá
svítí a poblikává jak by se mu smála.
Hvězd jako taková visí mu nad hlavou
tisíce tisíců bezmála
a přece je tahle zacloní.

Ohromen hledí na tu záři,
co hned sílí a hned zas hasne,
jako když se dítě směje
a očka v kulaté tváři
mu jiskří jak vločky ze závěje,
právě jako ta hvězda.
A on nevěděl, zda
viděl kdy světlo tak jasné.

---