Myšlenka a krev?

Seděl na parapetu  okna směřujícího do zdi. Nic nevnímal. Jediné na co se soustředil byl téměř neslyšný rytmus tekoucí krve z jeho zápěstí. Byl čím dál více ospalý. V otupující se mysli si neustále omílal otázku: ,, Proč člověk může díky ostatním klesnout tak hluboko?"  slova otázky postupně mizela až zbyl jen otazník. Víčka mu těžkla až je nedokázal udržet a nechal je jako balvany těžce klesnout. Spánek oznámilo jejich kovové zaskřípění  o sebe.

Najednou se rozlétly dveře a on uslyšel hlasitý výkřik. Rezavá dívka utíkala pro učitele.

,,Našli tvou myšlenku příliš brzy."