Osamělej dárek

Snad kvůli adventu,
byla jsem v dalekým kostele,
s přiznáním dávného ateismu,
opuštím svíčky v pozoru,
barevný sklíčka v oknech,
ježíše na kříži a muže v černém.

Na ulici zhasíná lampa,
světlušky v nedohlednu,
jen andělé mávají křídly,
a moc pečlivě rozhazují peří,
já s falešným dojetím,
doháním svůj svět,
kdysi utopenej ve vánočních přáních.

Medovýma očima v psích pohledech,
svádím tvou namyšlenou pýchu,
musíme se hlídat navzájem,
cenzura přání je nezbytná,
moc se těším že zítra,
snad budem konečně opravdoví.

Po cestě od tebe pryč,
svítí jiskry tramvají,
padají kotelní komíny,
objímaj se lidi –in love-,
starší,moudří a učení,
vyčítají mi,
nezkušené líbání s časem.

Z vyčerpání a tradice,
padám pod voňavej smrk,
jako špatně zabalenej dárek,
nechci omluvy za zmařenou naději,
vzdávám se loučení,
na tváři už mě lechtají vločky,
tajné noční milování se sněhem.

---