milkshake baby

nemá auto jezdí po zábradlí

nebo na kole v poledne zůstávají

v asfaltu její chodidla vedle zářezu

po dlouhém vzorovaném hadu

„ještě že mám místo řidítek ramínko“

sundá si triko a tlačí ramínko do kopce

přejede kolem ní bílou Ladou

mrazivě čirou vidinou

lesklou jako vařené vejce

stáhne okno aby jí řekl:

„ještě pořád přece můžeš nasednout“

a ona vidí bílé koberce a záclony

u něj v ložnici a vidí i sebe

když pod ním leží zcuchaná a zpocená

jako automechanik a její ústa

když jsou zamyšlená a jeho rytmicky

vydechují orbit 

 „radši si zajedu na milkshake baby“

řekne zřetelně: protáhne se trikem

a když se kopec převrátí sundá

nohy ze šlapek zadrnčí na zvonek

a sama se cestou stáčí do vinylů

tak to je Lucie Lucie s žízní jako dědictvím

v létě horkém a rozpraskaném

jako chleba uvnitř kterého hřmí