Podél skal

Tam někde podél skal,vede cesta při houštinách.

Vítr si zde na pannu zapískal;bloudí,bloudí a snívá o svíčkách.

Milovala,byla zrazena miláčkem svým;

raděj kdyby zhynula ve tmách.

Vše rozplynulo v okamžik jak dým,

ležeti přála si na márách.

Tam někde podél skal,cesta vede kol srázu.

Vzpomíná panna jak milý ji laskal;

hladil tělo,co nejkrásnější vázu.

Z myšlenek chmurných křik  ji ostrý vytrhl,

až srdce rozbušilo se rychle.

To jen káně opodál vzlétlo čile.

Tam někde podél skal,někdo tam spal.

Dívčina leží,bílá líc život nejeví.

Proužky krve červené zdobí,

starý les tiše zalkal. 

Mladé,krásné tělo panny zhynulo,

vše kol strnulo.

Tam někde podél skal,kryje listím buk pannu.

Sníh peřinu jí daroval ku spánku věčnému.

Tam podél skal spící hlas utichl.

Kosti,ty září v lesních tmách a

milý nehledal pannu svou.

Slunce síla,jarní tání….sníh roztál.

Čísi  zrak bělostné kosti zřel,

leží již panna na márách.