Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvonu...
10. 08. 2001
9
0
2601
Autor
suva
Jsi z bronzu, však ze zlata své srdce máš
umíš rozeznít duši - rozjasnit tvář
pohladíš v podzimním odpoledni
do studny házíš tóny po poledni
Nestárneš po letech tak jako lidé
Tesklivost, pokora po
tobě zbydenejenom do uší pronikneš vpodvečer
za tebou se navracím,když ticho chci uslyšet
Ahoj suvo :-)
Pěkné, jen snat to, že i zvony, stejně jako my lidé, stárnou a umírají...
Jejich tváře stárnou, lesk mizí a písmo se stává nečitelným...
Občas prasknou únavou materiálu či špatným zacházením...
Občas do věže uhodí blesk...
Občas přišla válka a zvony byly rozlity a věnovány dělům - stejně jako lidé...
Zvony mlčí i hovoří k lidem.
Také lidé mlči i hovoří k lidem...
A Ty jsi promluvila ke zvonům. Děkuji Ti.
Díky za ty zvony, na které jsi si vzpomněla...
░▒▓-_-▓▒░
«*»
Miroslawek
14. 08. 2001Gastarbajtr
10. 08. 2001Rising_Star
10. 08. 2001
No, rym v poslednych dvoch versoch prvej strofy sa mi nepaci ...
no a tiez ma dost sokli posledne tri strofy basne, ktore sa nerymuju vobec a su akoby uplne pomimo,narusaju celkovy rytmus basne
Opět metrorytmické rozbory, koukám...:-) Suvičko...já říkám ...pohádkové!