Zdá se mi....

 Zdá se mi

 

Zdá se mi, že v neznámu tápu, v neznámu se nalézám

a společného nic s okolním světem mám

 

Je to strašně legrační, matoucí  a děsivé zároveň

hledám plamínek a zatím jsem to já, kdo rozžíná oheň

 

Doteky, jež cíl by měly mít a dávno je snad měly

probouzely vášeň až stébélka její uvnitř se chvěly

 

Smích, ten teď ustává na rtech a tvářích mých,

protože na co myslím, není – nemůže být hřích

 

Jak málo - tak málo stačí, aby člověk se rozpomněl,

na to krásné a příjemné jen, co jednou měl

 

Na to co bylo mu dáno a přijímal se samozřejmostí,

nečekajíc, že snad jednou náhlý konec to přemostí

 

A za pár týdnů a za pár měsíců snad

bude chtít opět, tak moc mít zase rád

 

Tak teď tiše myšlenky mi hlavou jdou,

nevědíc o tom ostatní kolem jsou

 

A počkám si až ten rarášek po čele začne mi pochodovat

a svýma botkama před očima vesele poskakovat….

---