Psanec kalichu

Odkud jsi,  odkud přicházíš …

ty psanče kalichu utrpení?

Co tíží rozlet tvůj k výšinám,

k těm modrým nebesům …

Co tíží srdce tvé, kde kámen máš,

kde rána neznáš, slunce nemáš …

Neptej se prosím, dobrodinče …

ty, který pít mi dáš z poháru svého.

Já honil se za větrem, bouří volal,

a dostihl mě uragán smutku, bol.

Já snil o křídlech orlů, čistotě křišťálu.

Tak zrádnost potkala tě?

V očích značí se stín …

a jen pouštní květ kdesi voní.

Zlomená touha zní ti z úst.

Tančit si chtěl as zbožný tanec,

tanec linie krásy a zatím?

Jsi jen básník ticha …

                             kalicha prázdného …

                                                         slova žádného …

                                                                               srdce žárného …