Vesničko má

 

Při dolině, při úpatí kopce chalupy - chaloupky mé vesničky.

Zde domov můj, rodný krov, kde otec přišel v svět   

i ze světa odešel ku matičce mé.

 

Derou se ven zaváté vzpomínky, jež uplétám v cop silných pocitů.

 

Stojí dnes grunty bez šumu hospodářského – při nich ořeší stálo,

hladilo rodné trámoví tolik pyšné na svůj selský stav, na nějž nic nedbá tato doba.

Studny pramen žíznivý napájel, teď voda stojí, haltýřů není.

Vesničko má, zeleným porostem roubená – tolik statných zahynulo.

Kaštanů svíce zářily, nocí letní voněl lípy květ,

dnem pak včelek let při nich mohl jsi spatřit.

Mohutná těla jilmů majestátně stála, střežila vesničku mou, zbyly pařezy vyhnilé.

 

Vzpomínek mnoho není, přec ožívá dávná doba v červáncích.

 

Kravičky pásti mohl jsi vidět i kozí plemeno hojně zastoupeno.

Husích brků nacházelo se podél cest a mezí,

vítr je bral, hrál si s nimi honěnou.

Všechna tato zvířena udávala vesnici mé ráz harmonie života obyčejných lidí.

Babičky, sedící při chaloupkách, sledovaly vesnický ruch,

občas dědek vrtošivý přisedl k babce,

co žmoulala kůrku chlebovou bezzubými dásněmi,

by rozčílil náladu její veselou.

V rychtě žen vidět bylo kol makovic:

klepajíce zrnka malá z nich – klepy vedly též.

Hlavatice sklizeň: hovor veselý i přes mnohý mokrý mlhavý den.

Kup nespočet na kdysi selských pozemcích stával jak vojsko Bruncvíkovo,

s ránem je vynášejí ženy z mokrých luk na ožezích hrabí

v suchá místa sluncem laskána.

 

Dávné tyto dny, plné práce, dnes pravnukům jen veselý úsměv přivodí.

 

Při dolině, při úpatí kopce rodná má ves leží.

Slyším se soumrakem její vzdechy, pláč i smích , s dechem tichým naslouchám.

Kaplička malá hlásí jen smutný úděl člověka při smrti.

Kolem chodí mládež bez víry v něco dobrého, posvátného -

zájmy jiné, bez citu konané, mají výrostci tito.

Sejdeš-li na místa kdysi obecních mokřin,

spatříš novou vesnici zde vyrostlou, skloubenou se starou.

Zde kdysi losována byla čísla sušených kopisek vonící trávy -

zdáli mlýnské zdi hleděly na ně jak zvadala slunečním dnem.

 

V době nové též uvadly časy dávné v zapomnění.

Přes všechny změny, proměny je tou nejmilejší vesnicí co znám -

                                                                                                            alespoň pro mne.

---