Nad dasslerovým pohledem do budoucnosti

V diskuzním příspěvku z 8.12.2008 pan dassler představuje vedle svých dalších myšlenek také svoji myšlenku – představu jak by:

Nabídl podporu uživatelům, kteří se chtějí dál rozvíjet a bez ohledu na to, jestli se jim to někdy skutečně podaří nebo ne, chtějí jít za svým cílem a potřebují se o něco opřít. Nabídnutá podpora bude nejrůznější a bude se rozšiřovat podle času a toho, co se kdy podaří konkrétně dohodnout a připravit. Navázání spolupráce s osobnostmi z profesionálního prostředí a podle jejich ochoty a možností jejich účast na dění na Písmáku, seznámení s problematikou procesu tisku publikací a jejich variant, zprostředkování pomoci při řešení autorských práv, možnost trvalé prezentace vytištěných děl autorů - uživatelů Písmáka - na stránkách serveru, ...

Zaměřme se pouze na jeho: Navázání spolupráce s osobnostmi z profesionálního prostředí a podle jejich ochoty a možností jejich účast na dění na Písmáku, - neboť další „nápady“ již jen obkreslují působení současné www.mezera.org.

Takový nápad ukazuje, jak je pan dassler mimo současnou realitu. V době, kdy Karel Piorecký napíše ve Tvaru 20/2008, že internetová média se povalují kdesi na úrovni pornografie, že bezbřehé prostředí zabraňuje jakékoliv literární inovaci, neboť utvrzuje prostřednictvím zdejší neprofesionální kritiky nejhorší literární klišé apod.; pan dassler uvažuje o navázání spolupráce. Vzniká půvabná otázka, jak by autoritativnímu Karlu Pioreckému zajistil ochranku, kdyby se zde na návštěvě rozepsal o zhůvěřilosti většiny literárních příspěvků.

Váženému panu dasslerovi uniklo, že kontakty již dávno byly navázány, ale prostřednictvím Totemu.cz. Elita napříč literárními servery již dávno vykonala a koná, co pan dassler nyní navrhuje. Mám oprávněné pochybnosti, že by se ze současných v tištěném světě publikujících autorů odtud pocházejících kdokoliv zasadil o spolupráci právě s Písmákem. Není k tomu jediný důvod. Písmák v současné podobě neumí nic literárního předvést. Písmáci jsou odsouzeni chodit na autorská čtení jiných literárních serverů, zejména Totemových, budou-li ovšem ještě kdy nějaká. Elita se nevrátí mezi nenávistně závistivé a žárlivě nadávající pozůstalé. Ponechá literární mrtvoly jejich osudu a tak je to správné. Teprve nová generace elity se sama o sebe opět postará. Zdali jí k tomu ovšem pomůže právě pan dassler je velmi pochybné.

Nejvíce mne samozřejmě rozesmívá sousloví „účast na dění na Písmáku“. Možná by pan dassler mohl uspět s představou účasti Písmáků na literárním dění, ale co zajímavého se děje zde na tomto prostoru? Kritický návštěvník brzy vzdá bloumání zaměnitelnými a prvoplánovými příspěvky, jež jsou plné hrubek a obrátí poslední vypětí sil k nějakým kvalitativně laděným výběrům. Nesmí to udělat první nebo druhý den v měsíci, protože to by se potkal ve Výběru kritiků jen s jedním nanejvýš dvěma příspěvky – do minulosti se totiž v tomto seznamu nelze vrátit. Zlatý Výběr je to jediné, co mu spraví náladu. Kéž by naivní představa páně dasslera, že onen kritický čtenář se ještě jednou vrátí sledovat velké věci dění v komunitě na Písmáku. Přál bych mu to z celého srdce. Pravděpodobnější je spíše zděšení a úprk od tyranizující a nivelizující komunity Písmácké církve, která obdivuje svou naivitu jako božskou autenticitu. Možná by mohlo ostřejší povahu zaujmout jak místní inkvizice upaluje jinakost názorů, to by se leckomu mohlo na první pohled zdát zábavné, ale za dva dny po někdejší zábavě neštěkne pes a nakousnuté myšlenky se stávají dalším červivým jablkem. Prostě moštárna. Z původních a skutečných poetických zážitků se zde vyprzní omylem sem tam i  maloalkoholický burčák, ale kyselého moštu je stále nadbytek a navíc neví nikdo, ve kterých sudech.

Nejsmutnější naopak je, že zcela věřím, že to pan dassler a jeho agent Dero myslí s komunitou i literaturou stejně upřímně. Je jistě chvályhodné pěstovat poezii spíše něž-li neonacismus, i když některé názory fundamentálních myslitelů definitivní a jednotné autenticity, tzv. mladého já, nejsou od onoho neo daleko. Jedinou devizou Písmáka je bohudík i bohužel esence – entita „svobodný prostor“. Jenom díky tomu a díky vyhnání současných elit do věčných zapomnění, bude se tady chvástat novoobjevitelská generace, která snad naváže na někdejší stopy literárního hnutí zadkem. Ne, že by zde vzniklo v minulosti něco objevného či úžasného, ale nikdy tu nebyla taková mlhavá lenost jako dnes. Kéž by dassler & Dero probudili nějakými nečekanými společnými silami jakousi novou šípkovou_růženku.